Režie:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
František Smolík, Nataša Gollová, Svatopluk Beneš, František Kovářík, Gabriel Hart, Jaroslav Marvan, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Profesor Vlk (F. Smolík) vyučuje na pražské obchodní akademii podle učebnic, které sám sepsal. Jeho studenti se musejí učit poučky slovo od slova. Avšak tři z nich – Karel Toman (R. Hrušínský), Vašek Pelíšek (J. Kemr) a Ivan Javorský (V. Salač) nastoupí o prázdninách na praxi u podnikatele Josefa Vichra (F. Kreuzmann) a s hrůzou zjistí, že jejich nabiflované znalosti jsou v reálném životě k ničemu. Vědí sice, k čemu slouží který formulář, ale nedovedou ho kloudně vyplnit, stejně jako nedovedou napsat obchodní dopis. Když se Karel odváží říct to později ve škole profesorovi do očí, vznikne problém. Vlk totiž nehodlá na „osvědčených“ metodách výuky nic měnit, a naopak podá návrh na Karlovo vyloučení z akademie. Osud odvážného studenta je tak v rukou profesorského sboru, který má o všem hlasovat, především však v rukou profesora Vlka… (Česká televize)
(více)Recenze (73)
Třetí z řady předválečných studentských filmů, ovšem mnohem méně veselý než jeho slavnější komediální kolegyně. Tento je spíše odlehčeným dramatem o bolestivém střetu teorie a praxe, ve kterém je nepozoruhodnější postavou postava přísného profesora Vlka, konfrontovaného s nedostatky své učebnice a výuky na níž tak zatrvzele lpí. František Smolík je výborný a kdyby v závěru jeho profesor Vlk tak laciným způsobem nepopřel sám sebe, mohl se stát postavou nezapomenutelnou ve své tragice. Každopádně povedený a možná i dnes aktuální film, který rozhodně předválečné české kinematografii hanbu nedělá. ()
František Smolík je pro mě hercem, kterej dokresluje mojí představu o tom, jak se (asi) hrálo kdysi na dívadle ještě před příchodem filmu. Myslím si, že tehdy herci přehrávali jak blázni, aby diváci vůbec poznali, že něco hrají. František Smolík, odkojen starou školou, proto ve svých rolích ztvárňuje pohoršení třeba tak, že strašlivě vyvalí oči, rozechvěje tváře i hlas a začne vyluzovat nějaké lamentace. Mladej Hrušínskej, Kemr a Filipovský.. jinak o ničem. ()
Film je více než názorným pohledem na odvrácenou tvář prvorepublikového školství. V určitém ohledu jde jak nad CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, tak ŠKOLU ZÁKLAD ŽIVOTA. Vypovídá mnohé i o své době. Jeho sociální záběr je pozoruhodný. A jeho umělecké ztvárnění v kontextu dobových možností pozoruhodné. ()
Dobře natočený starší film z tradičního studentského života, kdy je líčen vztah staršího pedantského učitele a jeho třídy, jejíž mladí lidé mají samozřejmě zcela jiné myšlení a vidění světa. Je zde výborně ukázán problém typický snad i dnes pro školství - učí se teorie, ale praxe vypadá úplně jinak. Hudba: Josef Stelibský ()
Čekala jsem něco na způsob Cesty do hlubin študákovy duše, ale film mě nemile překvapil. Téma, že uřitelé jsou hrozní a nejlepší - pokud možno jedíný způsob vzdělání je praxe. V kontextu tehdejšího (budoucího) zavírání vysokých škol, je tahle myšlenka trochu pobuřující. Pokud film viděl Goebbels, určitě jásal. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Žáci jsou nazývání profesorským sborem slovem „menažerie“. Menažerie je označení pro zvěřinec. (sator)
- Svatopluk Beneš, ktorý stvárnil jedného z profesorov, bol od svojich žiakov Rudolfa Hrušinského (Karel Toman) a Josefa Kemra (Václav Pelísek) v skutočnosti starší len o dva resp. štyri roky. (Raccoon.city)
- Natáčeno v Telči. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama