Studujeme za školou

Film je více než názorným pohledem na odvrácenou tvář prvorepublikového školství. V určitém ohledu jde jak nad CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, tak ŠKOLU ZÁKLAD ŽIVOTA. Vypovídá mnohé i o své době. Jeho sociální záběr je pozoruhodný. A jeho umělecké ztvárnění v kontextu dobových možností pozoruhodné. (30.07.2020)

Průměrná studentská komedie (z obchodní akademie), která snese sotva nějakého většího a vážnějšího srovnání s o mnoho úspěšnějšími studentskými komediemi, ze stejných let, od Mace Friče a Jaroslava Žáka. V některých scénách a situacích je však obě trochu kopírovala. Sami jistě víte o jaké filmy šlo? Ale i tak v některých ohledech to byl docela zajímavý a vtipný film, s dobrými (bohužel, nikdo až zas tolik nevybočoval) hereckými výkony, téměř ve všech rolích. Nejlepší byl zřejmě František Smolík, těžko přizpůsobivý profesor Vlk, dávající přednost převážně teoretickým hodinám své výuky než těm praktickým, co studenti na své prázdninové praxi spíše nepotřebovali, tomu se tedy nemohli ani naučit. Nakonec však sám poznal že se bez praxe obejít nedá. Kolik takových kantorů, propagujících tyto myšlenky a teorie i za nás ještě bylo a stále ještě je. Myšlenka filmu tedy dobrá ale mohla být ještě přesvědčivější. Další kdo stál za zmínku byl velkoobchodník Vichr představovaný Františkem Kreuzmannem ( "Neumí ani vstoupit do místnosti", "Vždyť neumí ani chodit" ). František Kovářík (prof. Pírko), byl dobrácký kantor, trochu zmatený (připomínal prof. Koďouska) ale jinak s určitým pochopením pro věc. Studentíci Rudolf Hrušínský (Karel Toman), Josef Kemr (Vašek Pelíšek), Stella Májová (Eva Vichrová, tady ve své první roli) ve skutečnosti všichni ještě náctiletí, ve filmu bych jim však tipoval tak nejméně pětadvacet, zahráli v rámci svých tehdejších mladistvých možností. Námět k tomuto filmu napsal Dr. Vojtěch Ambrož, který psal mimochodem také humoristické romány ze života studentů, podobně jako jeho souputník Jaroslav Žák. Mimo to také napsal námět k jiné velmi lidové komedii, také studentské a sice Jarčin Profesor. (17.12.2006)

Už tenkrát se zpochybňovaly učební metody jak samotných kantorů, tak celého školství. Viděly se veliké rezervy ve způsobu jak připravit mladé lidi na život, který jim z třetiny vyplní zaměstnání. A přesto všechno, se v naší zemi našlo mnoho geniálních vědců, spisovatelů a jiných osobností. I když prošli tím stále zastaralým a kritizovaným školstvím. Netvrdím, že reforma není nutná, ale tak nějak je zřejmé, že hladový a schopný mozek ani to naše školství nepoškodí a hloupější než druzí nejsme a nikdy jsme nebyli. Film jako takový mě moc neoslovil, je plný klišé a nebýt Smolíka v netradiční roli, zapadl by v průměru. Nicméně podobná díla pro mě mají přidanou hodnotu v historickém kontextu k dnešku. Jakýkoliv film, který přiměje diváka k zamyšlení, je minimálně dobrý. (15.08.2021)

Třetí z řady předválečných studentských filmů, ovšem mnohem méně veselý než jeho slavnější komediální kolegyně. Tento je spíše odlehčeným dramatem o bolestivém střetu teorie a praxe, ve kterém je nepozoruhodnější postavou postava přísného profesora Vlka, konfrontovaného s nedostatky své učebnice a výuky na níž tak zatrvzele lpí. František Smolík je výborný a kdyby v závěru jeho profesor Vlk tak laciným způsobem nepopřel sám sebe, mohl se stát postavou nezapomenutelnou ve své tragice. Každopádně povedený a možná i dnes aktuální film, který rozhodně předválečné české kinematografii hanbu nedělá. (03.04.2012)

Taká úsmevná, ale pomerne naivná školská komédia o jednom učiteľovi, ktorého bolo treba napraviť. Príbeh teda slabší, no pozeralo sa na to celkom dobre, žiadna nuda. Hlavne som bol fascinovaný mladučkými hereckými legendami. Staromilské oddychové povyrazenie, na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (01.03.2020)