Ong-bak

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)

Nejsem žádný znalec bojových umění, ale talent Tonyho Jaa musí poznat i zatvrzelý pacifista v důchodovém věku. Je víc důvodů, proč je tenhle létající Thajec takovým objevem – za prvé: svému řemeslu rozumí a narozdíl od evropských přidržtašků typu Jeana Clauda van Damma přidává k technickému provedení onen nedostižní asijský umělecký dojem. Sledovat jeho uvolněnou dynamiku pohybů je estetický zážitek srovnatelný s excelentním dramatickým výkonem. Přičteme-li fakt, že se jede full-contactově, bez drátů a bez větších technických serepetiček (syrovost některých záběrů je jasně viditelná!), tak se při psích kusech hlavních aktérů těžko popadá dech. Za druhé: Tony Jaa je velice zajímavý vizuální typ... mixtura Inda a Asiata s chlapeckým šarmem. Za třetí: Tony Jaa sice neumí hrát, ale neumí hrát způsobem, který nepobuřuje. Ong-Bak je film cele podřízen dovednostem hlavní persóny, příběh vesele rezne na vedlejší koleji, scénárista se opřel o maximum archetypů, které uvolnily plac pro hlavní hvězdu. Ta si jej užívá vskutku labužnicky. Vzduchem létají rotační kopy, facky, neposední šikmoočci a tak nějak vůbec nevadí, že to nikam nespěje a že pointa filmu je jedna velká blbina s b velkým jako Indie. Ong-bak je boží akční zábava, relaxačka, která ohromí perfektními akčními scénami, pobaví neumělými pokusy Prachya Pinkaewa o moderní režii a nastevře divákovi dvířka do světa thajské pop music a hip hopu. Výsledkem je 105 minut adrenalinové zábavy a zážitků, na které se nezapomíná... (11.06.2005)

Technicky dobrý. Kameraman se střihačem odvedli slušnou práci, překvapivě dobrá je i hudba. Bojové scény, na kterých film stojí, jsou něco nevídaného. Jenže Ong-bak není dokumentem o bojovém umění; byl natočen formou klasického příběhu a jako takový ho budu hodnotit. Potom nelze přehlédnout, že zatímco v polovině filmu se dá polemizovat o jednociferném počtu stránek scénáře, ke konci zvítězí přesvědčení, že žádný scénář nejspíše neexistoval. Titulní dějová linka by se dala shrnout jednou větou a momenty, kdy zrovna nepromlouvají končetiny titulní postavy, jsou většinou úsměvným mixem kýče, hlouposti a narychlo spíchnuté prázdnoty. Závěr je výsostně trapným faux-passem - proč se sakra někdo v posledních minutách dějově natolik tupého filmu snaží o jakousi sentimentální dramatičnost? Výsledkem bude maximálně křečovitý výbuch smíchu. Mimochodem, ta scéna s tříkolkami se sem vůbec nehodí a její přehnaně okatá zaranžovanost zavání poněkud onanisticky. (25.09.2008)

Šikmookí nesklamali. Tak ako to vždy v ázijských akčných produkčných filmoch typu 'bruceleeovky' býva, film absolútne nestavia na príbehu, tobôž nie na nejakej snahe psychologicky vykresliť dané postavy. To čo v tomto filme uvidíte, je snáď aj nad sily Božie a mne nad tými kúskami zastával rozum. Neviem prečo Tonyho Jaa prirovnávajú k Bruceovi Lee, on ho predsa schová do vrecka. Dúfajme, že takýchto filmov bude mať viac a že ho Hollywood nezlomí. 95%. (07.06.2006)

Vytříbená podívaná na oddych po náročném dni... Chatrný a nelogický scénář, šílená thajština, honičky jak ze slapstick-comedy, dušínovský hlavní hrdina... a hlavně souboje - virtuozní a úchvatné. Tony Jaa je velmi špatný herec a velmi velmi dobrý bojovník muay thai. Ong-bak je velmi velmi velmi dobrý film - v určitých měřítcích. Pokud je přijmete za svá, budete (stejně jako já) opravdu spokojeni. (09.11.2005)