Milenci a vrazi

Láska přeci není jenom sex a erotika. Já když někoho miluju, tak s ním chci být pořád. Já s tebou chci i mlčet, já chci s tebou padat unavou, já s tebou chci umřít. Tak proč nechceš? A to bolí. Páral pro mne bude navždy nepochopitelným autorem. Jeho díla se rychle čtou, ale nikdy mne neosloví natolik, abych došla až k vrcholu, tedy závěrečnému dialogu díla. Filmové zpracování jeho možná nejsložitějšího a nejsilnějšího románu Milenci a vrazi je neosvojitelnou hříčkou příběhů lidí rozdílních a přesto tak stejných, stejně šílených. A na mne to celé působi příliš neosobně, příliš stroze, příliš dalece vzhlížející od reality. Výkony herecké vcelku dobré, Ústí nad Labem vykresleno snad ještě v hezčím světle, než by si zasloužilo. Avšak mé hodnocení je především ovlivněno skvostem jménem Zlata Adamovská. Její Zita je pro mne vrcholem hereckého umu. To, co jsem nedokázala najít u žádné jiné postavy tohoto díla, jsem našla v jedné jediné postavě. Zita zobrazuje lidskou touhu po něčem jedinečném, až nelidském. Její naivita, odhodlanost a následný pád nejen skrze společenskou vrstvu, ale skrze lidstvo samo, je vrcholem hereckého umění. To, co Adamovská dokázala ve své Zitě najít, se v české kinematografii za dlouhá léta již neobjevilo. O to silnější byl zážitek z tohoto nevídaného, lidsky sytého příběhu jedné ženy měnící se z dámy v naprostou trosku. (12.01.2019)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%) (22.01.2021)

Průmyslové. Komunistické. Depresivní. Šukající. Stylové. Herecké. Dobové. Soundtrackové. Dojemné. Nechutné. Závistivé. Působivé. Místy trapné. Prospěchářské. Nejautentičtější pár - Taclík a Špalková. Škoda těch herců namaskovanejch na staro - nepovedené. Pěkná Madda (Kristina Kloubková), i když kurevská. A hnusná písnička na konec (Kolář). (24.04.2010)

Třeba mě zabte, ale mě se to vážně líbilo!!! Můj oblíbený spisovatel Vladimír Páral, jeho Ústí nad Labem – chemie – a kontroverzní román o složitosti lidských vztahů “Leností začíná hřích“. A protože v té době bylo nadějí víc než dost „O razítku se nediskutovalo“ tak zůstanu se soudruhem Gráfem u Sigmunda Freuda „Život je pud ukájení, milá Zito“. Ovšem co mě zaskočilo, že film se ocitnul (oproti předloze) až v roce 1989. (30.04.2005)

Páral pro mne byl a stále je poměrně nezajímavým autorem a Polesného adaptace jeho Milenců a vrahů... je naprosto tragická. Režisérovy způsoby a prostředky postrádají smysl, jsou samoúčelné, vyprávění absolutně nedrží u sebe, televizní naivita a tu a tam herecká otřesnost (při zestárnutí dvou hlavních protagonistů jsem neudržel smích) tomu dodávají jen definitivní hořkost (ta je sice záměrem, ale jistě neměla být nastolena podobnými způsoby). Politický podtón je zde ukryt pod notně nezajímavým nánosem sexuality, jakékoliv vztahy jsou povrchně odbyté a nebýt pár podařených statických záběrů průmyslových komplexů a latentní krásy Ústí nad Labem, šel bych s hodnocením skutečně i níže. │10% (29.04.2008)