Meyerowitzovic historky (nový výběr)

Herecký koncert tria Sandler, Stiller a Hoffman. Baumbach natočil ukecaný film, v ktorom je ale akýsi vnútorný smútok a vysporiadanie sa s nedokonalosťou. Citlivo podané. Miestami príjemne úsmevné a celé sa to nesie v duchu ranných filmov Woody Allena ale s tým, že toto má modernejší háv. Stále je to ale intelektuálna zábava. Veľké plus sa Grace Van Patten. Jej filmové veľdiela ma rozosmiali. Newmanová hudba tradične dobrá. Dostávala sa mi systematicky pod kožu. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktoré majú tendeciu byť skutočnými ale zároveň bizarnými. Držím všetkým Meyerowitzom palce do budúcna. Nech sú šťastní. (28.10.2018)

Vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo, kdyby se Adam Sandler a Ben Stiller (dva odvěcí komediální rivalové Hollywoodu) sešli v hlavních rolích v jednom filmu. Tak se mi ta představa splnila…no a nic moc. Jedná se spíš o drama, než o komedii, což by nutně nemuselo být na škodu. Ben i Adam tu hrají to nejlepší, co ze sebe v rámci dramatična svedou. Ben tu svojí postavu, kde jasně dává najevo, že všechno ho tak nějak bez povšimnutí obchází a on ani nehne brvou a Adam totálního excentrika. Oba mají v jistých momentech nabíhačky na ten jejich humor, ale vždycky se to v určitém momentu utípne a převládne spíš rodinné drama. Filmařsky je to určitě zajímavé, minimálně dialogy Adama vs. Bena jsem si vysloveně užíval, ale u nich bych si přál asi lepší a zábavnější námět. (26.05.2020)

Baumbacha cením hlavne za jeho scenáre. Perfektne napísaná konverzačka, kde vzťahy medzi postavami vytvára najmä diskontinuita dialógov ktoré s takmer ležérnou presnosťou herci sypú. Divák môže priam hmatať odpútanosť jednotlivých charakterov od seba a zároveň snahu riešiť tieto problémy najmä slovami, až potom fackami a stareckou palicou. Hoffman zahral krásne a je osviežujúce vidieť Sandlera a Stillera opäť využívať herectvo inak ako len pre lacnú zábavu. (03.12.2017)

Kdyby se to ve druhé polovině nepřeklopilo v otravné schéma "skrze brekot, řvaní a konfrontace si k sobě po dekádách hledáme cestu", kdy přes ohlušující šustot papíru není slyšet nic jiného, tak to mohlo být novodobá "allenovsky neallenovská" klasika. Ostatně to na ní úvodní dvě kapitoly i vypadá, protože dialogy jsou břitké, zahrané je to perfektně (speciálně Hoffman, který léta letoucí neměl tak vděčnou roli, do které by se s takovým gustem zakousl a že Sandler se Stillerem umějí hrát, když mají co, už dnes snad také nikoho nepřekvapí) a daří se načrtnout vztahy v jedné dysfunkční rozvětvené rodině tak, že v nich ty ze svého okolí bezpečně poznáte; a to vtipně, trefně a kousavě. Jenže pak Baumbach vezme veškerý prostor pro Hoffmana, vedlejší postavy přestávají být živoucí a hraničí až s karikaturou sebe sama a tahákem má být zmíněná honba po rodinných katarzích, kterou nikdo nechce (nejméně pak divák) a to skrze více závěrů do prázdna než jich bylo v Návratu krále. Čili nejdříve nehorázně dobré a následně otřesně tuctové. (14.10.2017)

Sorry jako, ale tohle mi nebaví ani tehdy, když vypustím do vedení svou genetickou osminku a totálně zežidovatím. Plácání se v utrpení netrpících a pseudokřivdách z dob jen těsně postnatálních, díky, ale ne-e. Ku žánrům komedie a drama bych doporučil přihodit ještě psychologický. Býti tomu tak, tak jsem to neviděl. A rozhodně by se mi nic nestalo, že. Trošku chápu, jak se cítil verbitch, když dosísal na bérdmena. Blbě a nasraně. (13.11.2017)