Pečeť vraha

Detektívi Cho, Park a Seo spoločne pracujú na mnohopočetných vraždách žien v okolí Soulu. V období 6 rokov vypočujú nad 3 000 svedkov. Spočiatku je jediným podozrivým retardovaný Kwang-ho. Podarí sa detektívom mladíka usvedčiť, alebo je vrah omnoho rafinovanejší a behá stále na slobode? Takmer celý film je točený vo zvláštnom, miestami až sarkasticky komickom duchu, ktorý prevažne vyobrazuje formu vyšetrovania. Akcie sa divák dočká len zriedka. A už tobôž môže zabudnúť na nejaké gore. Snímok sa začne "tváriť" seriózne až po takmer hodine a pol, takže "mudrlanti" a perfekcionisti "nabažený" západným štýlom točenia si len ťažko prídu na svoje. Či už sa to niekomu páči, alebo nie, no záverečné rozuzlenie príbehu je presne také aké má byť. Je totiž len vykreslením následkov toho, čo film po celú dobu vyobrazil. (02.12.2013)

Nejznámější jihokorejská kriminální kauza o zvráceném sériovém vrahovi v celé historii. Když si to tak čtu, tak je mi až s podivem, že Pečeť vraha tak dlouho unikala mému zornému poli. I takový Quentin Tarantino to považuje za naprostý vrchol celého kriminálního žánru. A já teď naplno chápu, proč to tak tento legendární režisér vidí. Film se dost přibližuje tomu nejlepšímu od mistra svého řemesla, tedy Fincherovi. Tak odtažitý a chladný styl vás totiž dokáže zaháčkovat ji po pár úvodních minutách. Přidejte k tomu naprosto dokonalou obrazovou a zvukovou kompozici a máte jednoduše zaděláno na úspěch! Ty strasti hlavních vyšetřovatelů jsem prožíval s nimi, ta absolutní nemohoucnost, co se týče nedostatku očitých svědků, důkazů nalezených na místě a kvalitní techniky v tehdejší době, to ve mně dokázalo vyvolat slušnou depku. Film nabídne i nespočet strhujících scén, celý epilog odehrávají se v lese a následně u železničního tunelu, tam jsem zíral jen s otevřenou hubou. A poslední záběr na tvář hlavního vyšetřovatele? Režisér Džun-Ho Pong je nefalšovaný génius. Tohle natočit totiž vyžaduje dar. Za mě dávám 9/10 P.S. Doporučuji si přečíst články o tomto případu, nechci úplně spoilerovat, ale člověk se dozví kopu nových informací :) (29.07.2022)

Sofistikovaná krimi masáž diváckej vnímavosti a predstavivosti. Traja nesúrodí detektívi s rozdielnymi vyšetrovacími metódami tu pátrajú po vraždiacom a úchylnom maniakovi, ktorý za sebou necháva jednú mŕtvu ženu za druhou. V ceste im nestojí iba šikovný vrah, ale aj zlé sociálne zázemie a ich slabá technická vybavenosť. To najlepšie na filme je ale pocit všadeprítomnej bezmocnosti a stále narastajúca potreba ukojenia zvedavosti ohľadom nájdenia odpovedí na nepríjemné otázky. Do určitej miery sa veľa vecí vysvetlí, potom sa však dostávame už len do roviny takmer, kde je takmer všetko odhalené. Je to ako keď už už človek niečo chytí, ale v poslednej chvíli to ufrnkne medzi prsty. No nie je to na porazenie? Presne tohto sa divák dočká na záver. Jednoducho takto si predstavujem nápadité, inteligentné krimi, kde je toho v rovine rozuzlenia veľa ponechané na samotnom divákovi. (13.10.2015)

Memories of Murder je dalsi z korejskych snimkov, ktore som po dopozerani dostal nutkanie si hned pozriet znovu (co som aj urobil). Nieje to koli zanrovemu zaradeniu, vynimocnemu pribehu, ci technickemu spracovaniu (forma je vsak dolezitou a skvelefungujucou sutastou tohto celku). Je to koli velkemu poctu vacsich ci mensich detailov, ktore divak pocas jednej projekcie hadam ani nemoze spozorovat. Su to detaily (ci uz vizualne, dejove, alebo verbalne), ktore poskytuju vo filme velky priestor pre divaka a umoznuju mu, ba az ho nutia, hladat nove suvislosti / voditka, ktore mu pomozu film si naplno uzit, pochopit ho a precitit. Nie zeby to bol film nejak komplikovany, to nie. Ale ma v sebe hlbku, ktora presahuje pribeh a ponuka zazitok, ktory ani nieje urceny na to aby bol slovami vypovedany. Je to zazitok, ktory sa stane velmi osobnym pre kazdeho, ktory sa na tento typ filmu dokaze naladit. A akosi mam pocit, ze si to budem musiet pozriet minimalne este raz :). (9/10) (17.07.2008)

Už jsem ve svých komentářích vícekrát napsal, že mám problém s východoasijskou kinematografií, obtížně přijímám její myšlenkový svět, etická měřítka a obecně kulturní rozměr. V některých případech těm filmům nerozumím, v jiných se nemůžu ztotožnit s jejich etickými východisky a v jiných mi prostě vadí režijní styl a nepřirozený pohyb i řeč. Jihokorejská kinematografie je toho typickým příkladem. Ještě se mi nestalo, abych některému jihokorejskému snímku udělil víc než 3* včetně těch nejuznávanějších režijních es. Paradoxně se tak stalo u Pečeti vraha, což je film, kterému můžu vytknout spoustu dílčích nedostatků, které by mě mimochodem u známých amerických nebo evropských filmařů iritovaly nepoměrně víc. Ať už je to celá řada absurdních prvků ve vyšetřování, které bych akceptoval u zemí střední Afriky a možná ještě tak střední Ameriky, ale u technologicky a kulturně vyspělé Jižní Koreje mi přijdou neuvěřitelné, naivních zvratů ve scénáři (onen zásadní objev, který zvrátí pohled vyšetřovatelů, je od začátku jasný i velmi průměrně inteligentnímu divákovi bez znalosti forenzních kriminalistických metod), po zvláštní žánrové zařazení, kdy film obsahuje řadu komediálních prvků, které ale podle mě vznikly spíš jako kouzlo nechtěného, než jako tvůrčí záměr a působí ve výsledku rušivě. Přesto je to ale film nikoliv výborný, nicméně zajímavý a ten kulturně odlišný pohled na společnost z opačného konce planety tomu nakonec přidává hodnotu čtvrté hvězdičky. Navíc i když mám výhrady ke scénáři, musím snímku uznat filmové kvality v podobě výborné hudby, střihu a kamery. Celkový dojem: 75 %. (31.07.2011)