Nebe

Jestliže není spravedlnosti učiněno zadost, rozhodne se Phillippa vzít ji do svých rukou. Souhra náhod ale způsobí neštěstí, za které musí pykat. Je zatčena a obviněna z vraždy čtyř nevinných lidí, přičemž se tuto strašlivou skutečnost dozvídá až ve vězení. Zjištění, že se dopustila tak hrůzného činu je pro ni šokující. Sledujeme, jak se s tím vyrovnává a pozorujeme vnitřní souboj svědomí. Ve chvíli totálního zmatku se do ní zamiluje mladý muž, který jí pomůže utéci z vězení, děj nabírá obrátky. Horoucí láska jí pomáhá překonat tu strašlivou vinu, která jí byla naložena na bedra… Váží si každé chvíle, kdy jsou spolu, protože může být poslední. Prožívají je naplno, pohlcuje je síla okamžiku. Oba vědí, že nemohou být spolu, a to je spoutává pevným poutem, které jen tak nerozetne ani nepřízeň osudu. Brání se času, dnu i noci. Jen lehké, minimalistické tóny piána propojují bezradnost, chvíle porozumění, souznění a hluboké lásky, jaká jen může mezi mužem a ženou vzniknout. Fakt, že se máte na koho spolehnout, máte komu věřit, nejste v tom sami… Svou bolest svěříte druhému a hle, je z ní poloviční. Pronikavé pohledy, co říkají vše. To je to, co pomáhá překonat i ty nejhorší momenty života. Jak to dopadne? Asi tak, jak má, jen jedno je jisté. Stali jste se svědky vynikající podívané, špičkového scénáře a hereckého umění, jak ho máte rádi. (16.05.2008)

Začínám přicházet těm neamerickým filmům na chuť :) Tohle byla ovšem bomba. Skvělá režie, scénář, hudba ... prostě bez závad. Ale především absoutně nevídaný výkon Cate Blanchett tvoří z tohohle filmu nezapomenutelný zážitek (především začátek výslechu je až dechberoucí). Nevím jak dopadl dabing, ale originální kombinace italštiny a angličtiny je nádherná. (07.10.2003)

Tykwer na nebezpečné cestě směrem k full-Malick. Obsažená romance je zároveň nepravděpodobná a nezamýšleně akademicky chladná, takže k radosti zbývá jen Tykwerova láska ke zdánlivě nepodstatným detailům, srandovní využívání žánrových propriet (hard-boiled Bullit u výslechu) a samozřejmě spolehlivá práce Griebeho za kamerou, která z celého příběhu dělá mnohdy větší film, než ve skutečnosti je. (14.11.2020)

Otázka Giovanni Ribisiho z úvodní sekvence „jak vysoko mohu stoupnout“ by asi byla nesmyslná, jestliže by se člověk již při jejím položení vznášel v oblacích. Cate Blanchett proto otevírá příběh na nejhlubším dnu, sražena na kolena jak zlem okolního světa, tak vlastními zločiny, ale to jen proto, aby byla pomalým a nenásilným tempem pozvedána směrem k odpuštění a opravdové lásce. Její nelehká cesta je tak silně očisťujícím zážitkem i pro diváka, který je z hluku a klaustrofobického prostředí policejní stanice pomalu přenášen do uklidňujících koutů italského venkova, kde se dvě duše prolínají v nerozlučnou jednotu. Konec je pak mlčenlivou katarzí, nádherným smířením se s celým širým světem i vlastním životem tváří v tvář nebeské klenbě a jejímu blankytnému tichu... (22.01.2017)

Strašně dlouho jsem váhala, ale Tom Tykwer nasadil moc vysokou laťku Pokojným bojovníkem a Lolou. Problém byl v tom, že jsem tomu příběhu tolik nevěřila a i když Cate Blanchett hrála skutečně brilantně, tak Giovanni Ribisi mně tam ne a ne zapadnout. Jinak to byl nádherný vizuální zážitek a z některých záběrů kamery jsem byla nadšená, například jízdou tunelem a následně mezi lány polí, to bylo opravdu úžasný. Hudba taky dokonale ladila s příběhem, ale těch "ale" tam bylo trochu moc. Za první polvinu tři a za tu druhou, hlubší a víc emotivní část čtyři. 75% (20.12.2012)