Asterix a Vikingové

Z nostalgie ke starším kresleným Asterixům musím dát takhle nízké hodnocení. "Astérix dobývá Ameriku" se mi zdál málo francouzský, málo Goscinovský, málo všechno, ale Vikingové předčili moje nejhorší očekávání. Mám doma všechny komixy, které kdy u nás vyšly, včetně dílu s UFOuny, který mě nenadchnul ani v komiksové podobě, takže mám k Asterixovi hodně vřelý vztah, ale odpustit něco takovéhohle prostě nedokážu. Nevadí mi "modernizace" (holubice esemeska, disko tance z Lutécie atd.), vadí mi ztráta ducha, téměř nulový výskyt Římanů, pitomé moralizování jako v té nejameričtějsí disneyovce a podivná animace (všimli jste si, jak zvláštně vypadají mraky na nebi?). (17.05.2007)

Dobrodružství jedné malé galské vesnice a její obyvatel mám všeobecně rád. Poprvé se mi ale stalo, že jsem narazil na dost nudný díl. Možná by mě vtípky bavili v té době, kdy byly aktuální, ale teď jsem se jednou zasmál a asi 2x pousmál. Říkal jsem si jestli dát tři hvězdičky za to, že je to prostě Asterix a Obelix, ale ne. Budu fér k dalším dílům a tentokrát jen dvě. 49 procent (28.12.2020)

Hm, fajn. Když si v roce 1994 vzali Asterixe do parády Němci a přivedli na svět příšernost Asterix v Americe, tak jsem si říkal, že už snad ani nemůže být hůř. Po patnácti letech se toho ujali Dánové a podělali to snad ještě víc, než jsem si vůbec dokázal představit (nehledě na moje těšení se po zdejších více než kladných ohlasech). Příběh na úrovni myšlenek pětiletého dítěte (a to přitom předloha Asterix a Normani patří mezi komiksy určitě minimálně do lepší poloviny). Bitky úplně na nic. Humor se jaksi kamsi naprosto vytratil. U moderních a do AsterixoObelixovského vesmíru absolutně se nehodících vložek (téměř taneční party po příjezdu Zničehonixe + hafo dalších hudebních čísel) jsem nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, jestli tohle mám vůbec zapotřebí (to se mi přitom druhý hraný maximálně ulítlý celovečerák hodně líbil). Asterix a vikingové je bohužel hodně nedůstojný návrat, který těm nejlepším kouskům (Asterix v Británii, Asterix a překvapení pro Césara) nesahá ani po kotníky. Teď mě napadá otázka, jestli jsem úplně mimo, a nebo vám vážně přijde tenhle paskvil srovnatelný s tím nejlepším, co vzniklo na poli animáků o Asterixovi s Obelixem. Asi by to chtělo trošku soudnosti. Po tomhle zklamání bych si přál, aby snad už ani raději další animáky podle Goscinnyho předloh nikdy nevznikly. Možná jsem hodně přísný, ale za to holt může ta kompletní sbírka všech komiksů, co se tu vedle mě válí v poličce. Uf, maximálně nasr.. odcházím od klávesnice a jdu si pustit jeden ze dvou výše jmenovaných kousků z let osmdesátých a budu se snažit si vsugerovat, že se mi dnešní hodně smutný zážitek jenom zdál. (06.10.2006)

Scénář: René Goscinny a Albert Uderzo podle komiksové předlohy a další scénář Philip LaZebnik, Stefan Fjeldmark a Jean-Luc Goossens Kamera : Jack Fletcher a Valérie Siclay. Hudba : Alexandre Azaria - ve filmu zazní dvakrát Celine Dion. Prvně se songem Tous Les Secrets http://www.youtube.com/watch?v=_ZLnhWLUfUM CITÁT - Udělá to z tebe chlapa! Budeš mít chlupatý prsa! (01.05.2011)

Základní premisa celé série s Asterixem a Obelixem spočívající v heslu „Dej římskému legionáři do držťky!“ je pryč a s ní se vytratilo i ono kouzlo, jímž oplývali předchůdci tohoto díla (o hrané verzi raději taktně pomlčím). Celé schéma příběhu se zeštíhlilo na bojový výcvik náčelníkova metrosexuálního synovce a na protější straně stojící partu Vikingů, kteří se chtějí naučit strachu. Celá zápletka však postrádá ráznější náboj, který by ji opravdu vynesl na Olymp zábavy. Vršení gagů představuje nekontrolovanou dávku neinvenční beznaděje, jakou vůbec jde vyplodit. O tom, že Obelix má rád divočáky každý ví, že kouzelný lektvar dělá divy i se staříky taky, tak proč se tím tvůrci vůbec zaobírají? Respektive jde spíše o to, že právě tohle jsou jediné „frky“, kterých se dočkáme. Zbytek je zoufalá vata, který je dneska k vidění v každém druhém animáku. Snaha o modernizaci (trance party a vůbec celá písničková intermezza jsou otravná) má přesně opačný efekt a shazuje snímek za hranice trapnosti, z níž se už ničím jiným nevyhrabe. Legenda se sice pohřbila už před lety hranou verzí, ale kreslíři jí zdatně sázejí na hrob macešky… (02.10.2006)