Poklad pana Arna

Krásná severská atmosféra severské balady o dívce, které skotští vojáci vyvraždili rodinu, a ona se přesto do jednoho z nich zamilovala. Její rozpolcení mezi láskou a touhou po pomstě ji nakonec dovedlo k tomu, že se sama probodla, aby pomohla odhalit vrahy své rodiny. Vizuální stránka a atmosféra filmy byly nádherné, trochu mi vadila hlavní postava dívky, která byla neustále umdlená. (15.10.2022)

LFŠ 43 (Film 12): Naprostá bomba. Film z roku 1919, který by se dal jako shot for shot remake pouštět v kinech i v roce 2019. Mizanscéna, práce s kamerou, pohyb herců na plátně, perspektiva, všechno je až kacířsky moderní. Scénář vycházející z literární předlohy je sice na moderní poměry strohý, ale v porovnání s dobovou tvorbou, je neskutečně nabitý. Vezměte si například hned úvodní scénu, kdy tři Skoti utečou z vězení. Během pěti minut si zablbnou, přivolají strážného, přetahují se s ním o kopí, ukradnou mu klíče, odemknou si dveře, zabijou strážného, vyskočí z okna a odjedou. U Sjöströma by toto trvalo hodinu, a to byste ještě dostali půlhodinovou podzápletku o tom jak strážný doma krmí svoje děti. Avšak na rozdíl od mnoha filmů z tehdejší doby, zde Stiller pochopil, že méně je někdy více a necpe do nás horem dolem deset zápletek které dlouhou dobu přešlapují na místě, aby se pak všechny vyřešily během hektických posledních 5 minut. Jedná se o klasický příběh o pomstě, zradě, lásce , zlomeném srdci a osudu. Jak už jsem říkal, tenhle film si přímo žádá o remake. Úplně to vidím. Jennifer Lawrence jako Elsa, Matthew Mcconaughey jako Archie, ve vedlejších rolích Malkovich, Buscemi, Bridges. Procesí na konci filmu s efektní hudbou od Enyi (Enyai?), bouřka a obleva s rozpadem ker pod CGI od studia Weta. 3 až 4 nominace na Oscara zaručeny. (01.08.2017)

Krvavá balada v mrazivých historických kulisách. Vrcholně atmosferická záležitost, lapena v zasněžených severských reáliích. S nádhernou, živou kamerou. Film je krásně zrestaurovaný, s patřičně přiléhavou psychedelickou hudbou, což výsledný prožitek z něj jen umocňuje. "Poklad pana Arna" je zářným příkladem, proč milovat svébytné umění zvané němý film. Otevřete si láhev červeného vína, pusťte si ho v noci a nechte se jím pohltit. (01.02.2022)

Poklad pana Arna vydala Selma Lagerlöfová v roce 1904. Mauritz Stiller ho pak relativně krátce na to zfilmoval. Jak literární, tak filmové zpracování patří k základním dílům dobrodružné literatury (samozřejmě především vedle dumasovek). Co je tam řečeno slovy, to je zde vyjádřeno modrým a okrovým obrazem (podle teploty). A podobně jako Dumasova díla je určen všem generacím; pro mladé snad trochu drsné, pro staré snad příliš pohádkové, ale - kdo z nás je bez sentimentu... (12.01.2015)

Není to jen spektakulární příběh, ale i studie lidství v několika rovinách. Zápletka je hrůzná. Skupina skotských žoldáků přepadne bohatého pana Arna a zabije ho s jeho blízkými. Naživu zůstane jen dívka, která je ztělesněním nevinnosti a čistoty. Náhodně se seznámí s jedním z vrahů své rodiny. Řeší mravní aspekt, protože po tom co se zamilovaná se dozví, že je vrah. Zdá se, že už při námluvní konverzaci něco tuší. Film má jako všechny Stillerovi filmy depresivní vyústění. Vidíme zde několik dvojích expozic, které vytváří až hororový nádech (vrahovi se zjevuje dívka, kterou zabil). Stillerovi se povedla estetičnost obrazu a aranžování velkých situací (bývá upozorňováno na velkolepou zimní pohřební scénu s tajícím mořem, která později inspirovala Ejzenštejna). Záleží i na tom, jestli a jaký vám k filmu pustí hudební doprovod. (02.11.2017)