Der Lebensborn - Pramen života

Ukázka myšlení o nadřazenosti, zrůdnosti a fanatismu. Sice oplýval dynamičností opravdu silných momentů, ale i tak se mi nějaké scény až tak nelíbily. Chvilkama mi to přišlo jako jiný způsob podání Romea & Julie (zakázaná láska). Láska i přes všechny překážky. Naopak bych vyzdvihla dvojsmysly některých scén, například poslední - lámání chleba, což může vyznít jako důkaz lásky. Ach, pro Lea nemám slov... (18.05.2012)

Vladimír Körner samozřejmě nikdy nepsal realistické knihy a scénáře, ale v Pramenu života už je přeci jen příliš fantasmagorií (trochu mám podezření, že mu je ta nacistická kvazimystika blízká), nehledě na odpornou rádobyvážnou (z gruntu artrockového kýče) hudbu, která to vše sráží hodně nízko. Snad kdyby to točili Italové (Visconti, Pasolini, Bertolucci, Tornatore, ale i takový Brass), dokázali by filmu dát potřebný náboj, jaký nepostrádaly "fašistické" snímky zmíněných režisérů. (15.06.2010)

V hloubi Körnerových krutých, ledem ojíněných příběhů je cosi nekonečně smutného a vědoucího, z pradávných nedětských pohádek, co pamatuje přechody armád a světy dávno neexistujících národů. Téma šíleného projektu Lebensborn v člověku musí něco zaseknout. Vilma C. je tu skvělá, iluze, deziluze a zbytky soucitu se v její doktorce sváří snad podle momentální hladiny morfia v krvi. Okatá Grétka vypadá jako rodná sestra Keiry K. A love story je pořádně tragická. (18.01.2018)

Jeden z mála filmů z doby po roce 1989, který snese hodnocení VÝBORNÝ, je vidět, že se na něm podepsal jako autor námětu Vladimír Körner, ale zásluhu na jeho kvalitě má i režisér Cieslar, kamera, hudba a skvělí herci. Tentokrát se mi kupodivu moc líbila Vilma Cibulková, role jí přesně sedla. Příběh byl velice poutavý a lidský, o Lebensbornu jsme se dozvěděli tenkrát vlastně až tímto filmem... Hrůzné pomyšlení, co si ta děvčata, zvláště ta, kterou nedokázal fašistický režim zfanatizovat, prožít. Jako de fakto zajatkyně, poté kurtizány a matky, přece jen milujících nechtěné děti. Ovšemže pět hvězdiček. (04.05.2017)

Když už si člověk myslí, že o druhé světové válce bylo natočeno všechno, co může být jen trochu zajímavé, tak přijde film, který se věnuje problematice, o níž jsem zatím téměř neslyšel a vlastně jediný případ, kdy jsem něco málo o plánovaném tvoření árijské rasy zaregistroval, bylo ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, kde pokud se nemýlím hlavní hrdina pracoval v podobném zařízení, ve kterém se v tomto filmu ocitla i hlavní hrdinka. A musím říci, že tahle část z druhé světové války byla velice zajímavá a film na tuto látku rozhodně nahlíží velmi kvalitně a dá se říci skoro až strhujícím způsobem, ale bohužel zároveň také trochu s odstupem a velice chladně. A ten chladný náhled jakoby z odstupu, to je asi jediná věc, která mi na tomto filmu vadila, jinak se jedná o hodně zajímavý a kvalitní příběh, který určitě stálo za to vidět a který je hodně povedený. Jen by mě ještě docela zajímalo, jestli hlavní hrdinka to své dítě někdy našla, ale to je jen jakási malá nepodstatná osobní výtka. Pokud se podívám na herecké výkony, tak tam rozhodně musí směřovat má velká pochvala pro všechny zúčastněné, počínaje Monikou Hilmerovou v hlavní roli, přes Vilmu Cibulkovou, Bronislava Poloczka, Michala Sieczkowskiho, až např. po Martina Stránského v menší roli. Všichni se snažili, všichni hráli bravurně, a všichni se tak přičinili o kvalitní a na české poměry nevídaně povedený film. Nebýt toho chladného nazírání na celý příběh, které jsem z filmu cítil, tak to mohlo být i za pět hvězd, takhle jsou to "jen" čtyři hvězdy, ale hodně solidní a hodně kvalitní čtyři hvězdy. (20.06.2010)