Svět podle Daliborka

Pochopiteľne každý bude riešiť predovšetkým obsahovú stránku a na úkor hlúpeho, či skôr oveľa trefnejšie napísané zmanipulovaného Daliborka si mnohí budú hovoriť, že akí sú oni zase chytrí a tak podobne. Mňa však Klusák zaujal formálnym riešením svojho dokumentu. No a v tom to je, že som Daliborka po určitom čase vďaka zvolenej forme prestal vnímať ako dokument a sledoval ako hraný film. Žiadne padanie štvrtej steny (škoda, že to na záver na moment príde), autokomentár, ani preslovy na kameru sa nekonajú a vnímavý divák si začne pokladať otázky, čo je inscenované, čo autentické, kto je herec, atď. A ako bol nakrúcaný záverečný akt? To by ma vážne zaujímalo. Respektíve ani nie, chcel by som, aby mi niektoré veci ostali utajené. Škoda, že Klusák dal na záver nejaké tie vysvetlenia, zaobišiel by som sa aj bez nich a film by pôsobil ešte chytrejšie. Dalibor je dobrý chlapec s blbými názormi, čo je z úst jeho pokryteckej mamy úplná pravda. Patrí totiž k tým typom, ktorí by v konečnom dôsledku ani muche neublížili, len majú husté pseudomúdre kecy a potrebujú mať okolo seba skutočné autority, pretože sajú iba to, čo im okolie ponúka. (03.11.2017)

Je zjevné, že film balancuje někde mezi dokumentem, karikaturou a čirou aranží. Což je ve finále jedno, jelikož se mu daří býti půvabně výstižným náhledem do světa prapodivné sociální neinteligence, sváděné na tu nejjednodušší cestu. Jediným vyloženým přešlapem zůstává scéna z Osvětimi (absolutní morální rozstřelenost), jinak se člověku dostává výživného koktejlu výsměšné sondy s nepříjemným pocitem, že tihle lidi mezi náma fakt žijou a mají právo volit. Jak říká sám Daliborek, je nutné si zvolit ismus - škoda, že si všichni jemu podobní vybírají debilismus. (25.02.2018)

Tušil jsem, že něco bylo zinscenované, ale že všechno, to mě překvapilo. A ještě tak strašně neumětelsky. Podle Daliborka by člověk mohl nabýt dojmu, že nejenže jsou holohlávky obětí svého homosexuálního pnutí, ale že jsou rovněž tak myšlenkově impotentní, že vlastně ani nepředstavují žádnou hrozbu. Výpovědní hodnota nula. Klusák je fakt dobrý břídil. (že?) (09.01.2018)

Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. (14.07.2017)

Vyhraněné názory jednoho velice zvláštního pána, který se mi spíše jevil jako mimozemšťan. Netuším kdo by podle pana Dalibora měl zájem na tom, abychom všichni věřili tomu, že byl holocaust kdyby se skutečně nestal.. Snad celý ten film jsem koukala s otevřenou pusou jak může někdo s takovou láskou mluvit o mlácení lidí obuškem... Jedním slovem absurdistan. // Ještě bych chtěla poznamenat, že Daliborek měl kolikrát hlášky tak vtipné, že jsme se v kině všichni pobavili. Proto také to hodnocení 3/5. (25.07.2017)