Jak chutná smrt

Ja som sa kedysi na to dosť tešil, keď som sa dopočul, že to bude v televízii. Hlavne na Ivanu Christovú. Ale na moje ospravedlnenie to bolo rok po tom, čo bol film v kinách. Asi to bola strašná blbosť, lenže nejakým tým cool spôsobom ma tento film vtedy dosť zaujal a vôbec som sa pri ňom nenudil. Dnes pozerať podobné výtvory by bolo určite riadne terno. Museli neskutočne zostarnúť. (11.01.2013)

Pokus o psychologický thriller v režii Milana Cieslara nemohl dopadnout jinak, než jako řádnej průser. Bohužel jsem nečetl předlohu mého oblíbence Ladislava Mňačka, takže nevím, nakolik si scénáristé, kteří se na filmu podíleli svoji verzi upravili. Každopádně výsledek je toporná a těžko uvěřitelná slátanina, kde i herci jsou vesměs příšerní. Navíc ten televizní look vypadá fakt otřesně. Postsynchrony a předabování některých herců je také žalostná a odfláknutá práce. Už jsem to myslím jednou psal a znovu se utvrzuji v tom, že Milan Cieslar nebyl a nikdy nebude kvalitní režisér. (25.04.2024)

Ta manýra je příšerná, ten film je jí kompletně prodchnutej- je to ve scénáři, je to ve výpravě, je to v režii a následně v hereckých výkonech. Paradoxně tomu nepodlehla jen jediná neherečka, tehdy modelka a krátce před tím Miss Československa Ivana Christová. Ta jediná tady byla civilní a relativně přirozená. Líbila se mi i její milostná scéna s revolverem. Jinak je to ale zase Cieslerův pošahanej fucking hell. (11.05.2016)

Inu, zlatá devadesátá. Z nepublikované povídky Ladislava Mňačka vykřesal Cieslar nejen skvělý thriller, ale taky svůj Happy Celluloid. Jak chutná smrt má mnoho společného s Válkou barev, kterou taky snímal Petr Hojda. Okouzlení západními thrillery v této české variantě není ani v nejmenším trapné, skvěle pracuje s uvěřitelným Kukurou, kterého doplňuje se svou typickou manýrou Šplechtová, Vašut na jistotu a debutující Šrámek, který se hercem nikdy nestal, a v neposlední řadě překrásná Ivana Christová, která nikdy neměla tolik sebevědomí jako Simona Krainová, ale jako herečka měla mnohem větší talent. Aktraktivní film, který sice dneska působí jako vzpomínka na dobu, která taková nikdy ve skutečně nebyla, ale pro znalce jedné z nejzajímavějších dekád našeho filmu je to fajnovka. Kdo jiný by taky ocenil Trošku jako režiséra reklamní kampaně aerolinií. (06.02.2021)

Silný příběh v nezáživném, až otravném zpracování. Podprůměrná, byť alespoň melodická road (shot) movie životem. O tom, že úkolovat svými nenaplněnými sny potomka může vést ke smutnému konci. Aneb dlouhé vlasy, krátký rozum (a tím nemyslím tu „zděděnou“ matraci Danielu, ale Robertova otce). Ale trefil to parádně, tatík! Přímo olympijská trefa, řekl bych. Jen místo medaile si vystřelil doživotní peklo. Tak aspoň se na to ještě učesal, no. (06.09.2013)