Reklama

Reklama

Epizody(9)

Obsahy(1)

Muzikálová féerie autora Jaroslava Dietla a Jaromíra Vašty z let 1967- 1968. Pamětníci si na pražského řezníka Rudolfa a jeho rodinu určitě vzpomenou a zaplesají. A ti mladší budou asi přijemně překvapeni tím, jak nápaditě se písničkové pořady mohou také dělat. O řezníku Rudolfovi (Darek Vostřel), který jaksi ve víru všedních dnů ztratil schopnost zasnít se, odpoutat se alespoň na chvíli od běžných starostí a trochu se "rozlétnout". Naštěstí je tu dcera Šárka (Iva Janžurová), která má zřejmě fantazie nadbytek (jak už to v patnácti letech bývá) a s pravou ženskou chytrostí přiměje ke snění i svého otce. A je nutno přiznat, že řezník Rudolf, když se do toho jednou dá, sní opravdu velkoryse... (Česká televize)

(více)

Recenze (71)

Kacounek 

všechny recenze uživatele

Mám tenhle seriál moc ráda díky svému tatínkovi, který si pečlivě nahrál všechny díly...a museli jsme se naň kolem Vánoc pravidelně dívat. Mírná pubertální alergie se proměnila v sentiment : 100% (hlavně Vánoční a Silvestrovský díl). Navrhuji dnešní produkci stupidních emočně labilních seriálů, aby natočili něco takového- hudebního, s klipy...nápadem...i když neumím si představit to obsazení (určitě ne Vondráčková, apod...)....chtělo by to někoho, kdo se nebojí avangardy,přitom umí dát příběhu hlavu a patu. ()

Yarwen 

všechny recenze uživatele

Nádherný, neřknu-li přímo blyštící se skvost československé seriálové tvorby. Excelentní Darek Vostřel , můj oblíbený Jiří Hrzáň a široká plejáda českých zpěváků, v některých dílech se objevují i zahraniční interpreti. Jestliže zde někteří označují poslední, vánoční díl za nejlepší, já dávám hlas pro snímek, ve kterém kvinteto Janžurová – Matuška – Hrzáň – Neckář – Hála vyloupí banku. Jo, a Kubišová – hezká jako obrázek... ()

Reklama

Mlle 

všechny recenze uživatele

Řezník Vandas (Darek Vostřel) je strašlivý protiva. Nepřímočarost jeho přízemní, uťápnuté maloměstské paničky (Lída Vostrčilová), je rovněž cosi obludného – jaký to ilustrativní pár. Před 25 lety jsem jejich povahovou vyhraněnost tolik nevnímala – mladý člověk přijímá vše, co je pro něj nové, s otevřeností a zvídavostí. Dnes mě ale oba iritují a stejně tak mě rozčiluje druh servisu, který pan Vandas ve svém řeznictví nabízí (lze-li zde vůbec při jeho ořkikování zákazníků uvažovat v intencích tohoto slova ;) ). Alespoň tak má jeho prostřednictvím generace nepoznamenaná českou formou komunismu příležitost nahlédnout do zákulisí totalitní vývařovny, v níž se spoluutvářela naše soudobá „národní povaha“. Vše křiklavé se však úspěšně rozplývá ve snových fantaziích ústředních hrdinů, kde pro zlobu není místo. Píseň pro Rudolfa III. je středněproudé rodinné melodrama, okořeněné tradičně skvělou Janžurkou v roli úplně vygumované puberťačky a navždy sympatickým Jiřím Hrzánem. Protože jde o televizní entertainment let šedesátých, je v řádu vyšší kvality, než kdyby pocházela z doby dnešní. Svou největší hodnotu má však mimochodem – coby výpověď o Čechách těsně před koncem našich posledních nadějí. Vždy jsem měla nejraději scénu, kde dámy vítají Alexandra Dubčeka, a také Hrzánovo vylepování nápisu určeného ruským vojákům. Vzpomínka na tento seriál se pro mě vlastně stala vzpomínkou na tyto záběry. Proto pro mě bylo po 25 letech překvapením, když jsem zjistila, že tento díl neexistuje, dochovaly se jen útržky, které byly po roce 1989 odvysílány v krátkém úvodu před dílem sedmým. Vryly se mi však do paměti nejvíce. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě dnes z velké části právě jimi, a právě ony i dobový kontext se také významně podílí na mém vyšším hodnocení. Přestože jde o seriál kultovní, považuji za vrcholné filmové dědictví této výjimečné epochy jiné tituly. Hudební šlágry jsou však jeho nezpochybnitelnou dortovou třešní. V typické východoevropské setrvačnosti oprašují rozvernou melodiku padesátých let, nabízejí ale i nezaměnitelnou aktuální autorskou poetiku a nestydí se ani za coververze světových hitů (jak by se s tím asi vypořádaly dnešní autorské zákony). Do dnešní chiliastické doby nekompromisně přenášejí bezstarostný optimismus a naladí velmi pozitivně. Až by člověk na chvíli uvěřil, že bez následné normalizace bychom dnes v tak hlubokém úpadku nežili, byť takhle jednoduché to není. ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Rudolf III. není žádným habsburským monarchou, nýbrž pragmatickým socialistickým řezníkem - uzenářem Rudolfem Vandasem. Jeho dospívající dcera Šárka, v jejíž hlavince se svižně rozvíjejí feudální fantázie, v něm však dokáže bez problémů vidět vladaře, či kohokoli jiného. Seriál je založen na trefných hovorech zejména mezi otcem, dcerou či sympaticky zakřiknutým nápadníkem Vaňkem, které nenuceně vyúsťují v kostýmové videoklipové hity své doby. ()

belldandy 

všechny recenze uživatele

Když jsem vyrůstala točil Dietl už jen seriály z pracovního prostředí, mezi nimiž Synové a dcery Jakuba Skláře patřili ještě k tomu lepšímu. Bylo pro mě zajímavé zjišťovat, že onen člověk dokázal natočit také něco docela jiného. Pro mě je vrcholem Dietlovy seriálové činnosti vedle životopisu Alexadra Dumase právě tento seriál. Někdy je dojem z něj pravda rozpačitý, jindy však výborný. Odvážné mi příjde vystavět seriál na výchozí zápletce, v níž to nejzajímavější se má odehrávat výhradně ve světě představ. Zbytek děje je vlastně až vždy uboze jednoduchý. Ten spor středostavovské omezenosti a třeskuté fantazie, z něj však dělá cosi velmi zvláštního. (I já díl Betlém považuji za nejlepší a tomu dávám *****.) ()

Galerie (179)

Zajímavosti (42)

  • Na stěně v kuchyni ukazují hodiny stále stejný čas, a to 9:35. (Helene)
  • Jaroslav Dietl„Musím přiznat, že postava Rudofla vznikla proto, že jsem se v poslední době přistihl, jak se na svět dívám už jen střízlivýma očima svých třiceti osmi let a jak mě pomalu opouští jistota, že mohu všechno, co chci, i když třeba jen v představách… A tak je Rudolf trochu obranou proti mně samému, což je na něm snad dost patrné. Jako Rudolf mám i čtrnáctiletou dceru, která je znalcem současné taneční hudby. Ovšem, na rozdíl od Rudolfa, jsem i já náruživým milovníkem této hudby.“ (Česká televize)
  • V prvním dílu se objevila i poměrně známá tvář pop music z tehdy kapitalistického západu. Dvě písničky si v něm totiž zazpíval rakouský zpěvák Udo Jürgens, který rok předtím zvítězil v hudební soutěži Velká cena Eurovize (dnešní Eurovision Song Contest) a který pro stejnou soutěž napsal v roce 1968 píseň „Tausend Fenster“, jíž tam pod vlajkou Rakouska zazpíval Karel Gott. (sator)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno