Jak básníci neztrácejí naději

Po zjištění, že ředitel nemocnice není všemocným pánem, nýbrž slouhou v rukou prodejných politiků, se zkušený lékař Štěpán Šafránek vydává tam, kde ho lidé potřebují - na záchranku. Milostné vzplanutí zde opět nechybí, problémy středního věku jsou naopak žhavou novinkou a přestože tento díl považuji v podstatě za zbytečný, tak ho nemohu považovat za vyloženě nudný. (18.12.2008)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)

Už úvodní titulky ukázaly, o jak moc horší film Klein natočil. V retrospektivách nám připomenul, jak se Štěpán Šafránek pokoušel o romantické básničky v předešlých dílech (krom čtvrtého) pentalogie. A hnedle po nich se dozvídáme o smrti dobrosrdečné maminky a už jen kondolence směřované k hlavnímu představiteli jsou hloupé a nikterak vtipné. V prvních třech dílech jsme byli atakováni chytrým humorem, nadsázkou, nástrahami prvních, druhých.. lásek, vysokoškolských studií, života.. Ale pak roku devadesátého třetího laťka podstatně klesla a nyní chybí silný příběh, dialogy jsou nucené, neuhlazené, všechno jsme už jednou někde viděli a slyšeli. Jen poetické namlouvání má svoje kouzlo. Matásek a věčný poeta Kříž jsou příjemní, ale už to není přece jen ono, Brodská odvádí standard, Hrubešová je úžasná, Vaculík předvádí dokola stále stejně hloupou variaci, Badinková svůj překrásný úsměv, Kocurová prsa, Sklenaříková nic.. A další postavy jsou jen trapnými figurkami a ději příliš neprospívají. Právě děj je utahaný, nemá rytmus. Jediné, co zajisté potěší je hudba PANA Jaroslava Uhlíře. (08.01.2006)

Všechny předešlé díly básníků měly co do sebe. Vždy jsem si na každém z nich jednotlivě našla něco pozitivního a s tím se také dalo celý ten film prožít. Tento film jsem pouze přežívala. Škoda, že někdy už tak zdařilou sérii filmů zkazí ten poslední, kde jsou herci už starší a není to už ono. A pokud si vy básníci z ČSFD nechcete zničit iluzi z těch filmů předešlých, tak se na tento ani nekoukejte. (29.12.2013)

Film jsem viděl před X lety a tenkrát se mi to docela líbilo a dal jsem tomu tady 3 hvězdy. Dneska jsem na film narazil v televizi, tak jsem se podíval znovu, ale nějak mi to nesedlo. V podstatě nejvíc na celym filmu se mi líbilo, že tam jezdily jako sanitky starý Sprintery s motorama OM 602. Já na takovejch sanitkách před lety měnil čelní skla a slyšet zvuk toho 5-válce je pro mě strašná nostalgie. Ještě jsem se zasmál tomu, jakej byl Leoš Mareš tenkrát mladej floutek. Po letech teda snižuju hodnocení na 2 hvězdy... (07.10.2020)