Skřítek

Natočiť grotesku v 21. storočí musí určite producentom pripadať ako samovražedný nápad, napriek tomu je Škriatok pokusom o vzkriesenie tohto žánru, tak populárneho začiatkom storočia minulého. I keď sa v rámci žánru škriatok určite nestratí, doplatí na zmlsanosť dnešného diváka, ktorý sa už nesmeje kopancom do zadku a „náhodným“ pádom na zem. Gagy v dnešnej dobe musia byť svojim spôsobom sofistikovanejšie a nie tak prvoplánové ako si to mohli dovoliť Chaplin and co. A to je Škriatkova slabina. Gagy sú totiž dostatočne nevyrovnané, niektoré sú geniálne a niektoré dosť slabé. Postava Škriatka je vo filme len do počtu, dej poriadne neovplyvňuje, čo ma vedie k otázke či vôbec bola potrebná. Pochváliť však treba muzikálny doprovod od MIG 21. 6/10 (03.01.2006)

Komedie zbarvená do zelena. Tomáši Vorlovi nelze upřít jednu vlastnost – odvahu. Odvahu, s jakou se pustil do realizace bezeslovné grotesky, žánru nemajícího v českých luzích a hájích v podstatě žádnou tradici. Jenže Vorel si podřezal vlastní větev, když začal do prostoduchého příběhu plného fyzického humoru, propašovávat své názory, rady, doporučení. Je fajn, když chce režisér divákům něco sdělit, když jeho dílo nese nějaké poselství, ale aby jej neslo za každou cenu a způsobem natolik nápadným? Několik nechutných scén z jatek doslova čpí zoufalstvím pramenící z Vorlovy neschopnosti nebýt doslovný. Skřítek natolik násilně prosazuje vegetariánství, že si každý cynický masožravec nakonec stejně řekne: „a just to maso jíst budu!“. Nehledě na detail, že z nejvýraznější vegetariánské postavy se vyklube mladistvý agresor. Ve snaze o závažné sdělení jde stranou snaha o sofistikovanější humor a přednost dostávají rádoby vtipné scénky, kdy někdo někoho něčím mlátí do hlavy s vykulenýma očima. Mnohé vtipy zcela postrádají pointu, například celá linie s podivínským skřítkem a celé je to umocněno bezradností „němých“ herců. Skřítek je dílem neotřelým, s ucházejícími triky (snad jen fascinace „živými“ fotkami byla příliš markantní), dílem ne hloupým, přesto plným hloupých chyb, které po sečtení způsobily kompletní rozsypání tohoto ambiciózního projektu pod režisérovýma rukama. 50% (27.11.2006)

Škoda, že většina dobrých momentů je soustředěna pouze do expozice. Postupně satiru a ironii nahrazují obludarizující záběry z jatek a nezajímavá manželská krize. Při druhém sledování jsem si u závěru filmu uvědomila, že se vlastně koukám na jakýsi sentimentální těžkopádný dojezd, ve kterém se není čemu smát ani nad čím plakat nebo skřípat zuby. Což je velká škoda, protože film obsahuje spoustu dobrých ironizujících nebo mysteriózních náznaků, nic ale není dovedeno do konce. Vorel pořád zraje a už teď můžu říct, že se těším na jeho majstrštyk. (19.11.2006)

Brutálne švacnutá groteska, ktorá síce miestami veľmi bystro paroduje dnešnú spoločnosť a uťahuje si z nej najdrsnejším spôsobom, predsa na to však používa niekedy až príliš primitívny humor. Zo začiatku som prekvapene pozerala, čo je tento film zač, potom som si zvykla a pomaly sa začala aj smiať. Napriek tomu je dojem z filmu trochu rozpačitý a aj keď som sa zabavila, nemôžem mu dať viac než 2 hviezdičky a nepredpokladám, že si ho ešte niekedy pozriem. (29.08.2005)

Po 10 rokoch od KAMENNÉHO MOSTU sme konečne toho jeho škriatka uvideli! Bohužiaľ, hoci scény s ním boli kúzelné, do celku o radostiach a strastiach meštiackej rodinky vo svete, kde existujú iba zvuky, veľmi nezapadali. Podobne ako v ostatných Vorlových filmoch ale aspoň ukazujú jeho mimoriadny cit pre čaro mestského prostredia. Vorel má nápady a vie točiť, ale film nie je výnimočný ničím okrem grotesknej formy a pochopenia a sviežeho stvárnenia sveta mladých. Tých naozaj dobrých momentov tu nie je až tak mnoho ( hlavne tie z obchoďáku a skejťácke a sprejerské kúsky, ktoré predjímajú motívy z GYMPLU ). Po kríze KAMENNÉHO MOSTU a skvelej CESTĚ Z MĚSTA nachádza novú inšpiráciu opäť vo vlastnom živote – syn mu dospieva do puberty a tatko režisér v jeho živote, zábave, kluboch, skejtovaní a grafiťáctve objavuje nové motívy a tému. Doznieva a vrcholí tu starý Vorel, groteskný a doslova škriatkovský, ale najprirodzenejšie a najsviežejšie pôsobia práve mladicke motivy, z ktorých je zrejmé, že si rejža uchováva mladého ducha a radšej by sa niekde preháňal so synátorom a kamerou na skejte, než zháňal peniaze od nevďačných sponzorov (čo bol ostatne aj dojem, ktorý som si odniesol z osobného stretnutia s ním krátko po dokončení SKŘÍTKA)... (08.02.2015)