Johnny Suede

Komedie plná hloupých, hořkých, absurdních, realistických, zamilovaných situací. Brad Pitt tu ztvárnil svérázného zpěváka, který je odnikud, jde nikam, ale někam jde. Místy jsem se perfektně bavil, ale co je hlavní, ten film chytne, zaujme, dokoukáte ho do konce s napětím, úsměvem, budete fandit. 5 hvězdiček. (22.04.2010)

Túto snímku som si pozrel len kvôli tomu, že som sa snažil zhliadnuť celú filmografiu Brada Pitta. Už podľa obsahu a galérie som vedel, že to nebude dobré a vôbec sa mi do toho nechcelo. O to horšie ešte bolo samotné pozeranie. Brad Pitt je skvelý herec a veľmi ho mám rád práve v jeho skorých snímkach, ale toto je celé zlé. Scenár, dialógy, postavy, hudba..všetko. Nezabudnuteľný je len Pittov účes a na pár minúť som si myslel, že je to sfilmovaný seriál s Johnnym Bravom. Je to pravdepodobne to najhoršie, v čom sa Brad Pitt objavil. Nedá sa to poriadne ani charakterizovať, či je to hlavne komédia (to určite nie), alebo romantický film (to tiež ťažko) alebo hudobný snímok (ak áno, tak veľmi slabý). Rozhodne môžem konštatovať, že by som si prial, aby mi tvorcovia vrátili môj čas, ktorý som tejto snímke venoval. (02.10.2019)

U tohodle filmu by mělo být tučně varování pro fanynky. Hrozí totiž, že až uvidí Brada Pitta s ofinou a la Leningradský kovboj a v slipech děravých jak řešeto, mohly by se odfanynkovat. Jinak je hodně znát, že Tom DiCillo a Jim Jarmusch spolu mívali co dočinění. Je to praštěný, ale tak nějak něžně, snad je to tím semišem. (29.07.2007)

Pitt je dobrý a celá ta magie začátku (ať už úvodní bar, Johnnyho bizarní vzhled a boty, zřítivší se na telefonní budku a jejich dárkové baléní stále se válící na chodníku i o zřejmě několik týdnů později) ve mě vzbudila očekávání v úplně jiný film, než, který se z toho stal - nudný a nesympatický. A ta Caveova postava tam byla na co? (22.03.2014)

Tak trochu bezčasý a kamkoliv zařaditelný debut jednoho z guru nezávislého filmu, režiséra, scénáristy, herce i do té doby velice úspěšného kameramana Toma DiCilla, je první výraznou rolí Brada Pitta, milovníka vleklých songů, semišových bot a prapodivných postojů k partnerství. Jeho silně natvrdlý Johnny brouzdá od ničeho k ničemu, sní o hudební branži a je ujetý zhruba stejně jako všechny režisérovy postavy. Vedle toho DiCillo točí lehkou rukou a už ve své prvotině se obklopuje lidmi, které má rád a s kterými sdílí stejné autorské záměry (Catherine Keener jest ideálním příkladem). Není to takový situační nářez jako v pozdějších projektech "vzniknuvších z nadšení lidí od filmu", ale i tak stojí Johnny a spol. za nemalé povšimnutí. (02.11.2009)