Než se setmí

Nesmírně silný film, který nic nevysvětluje, prostě jen v pomalém rytmu popisuje jednu scénu za druhou, přičemž se vedle sebe mísí reálné situace s představami a sny a i ty reálné situace jsou často podány navýsost surreálným způsobem. Nutno říci, že přesně to je největší silou i slabostí filmu (samozřejmě pokud dáme stranou prostý fakt, že jde o příběh homosexuála a tedy člověka jehož život sám o sobě u nemalé části lidí vyvolává negativní reakce). Neinformovaný divák může být rozladěn a zmaten, neboť tvůrci naprosto necítí potřebu sdělovat takové "detaily" jako například, z jakého důvodu policie přepadá účastníky zájezdu, z čeho je spisovatel obžalován a co po něm vyšetřovatelé vlastně chtějí, nebo v závěru filmu, jakou nemocí Arenas trpí. Tak nějak se prostě předpokládá, že všechny tyhle důležité věci divák ví (a nebo taky ne ale po skončení filmu si je dohledá). Pokud ovšem tyhle "detaily" divák zná, případně mu nevadí v nich "tápat", může se prostě ponořit do neuvěřitelné obraznosti kamery, do obrovské literární síly mluveného slova, do úžasné barevnosti španělštiny, do halasu hlasů, rytmu kubánské hudby... Vlastně neexistuje mnoho filmů, které by dokázaly tak přesně a silně přetlumočit literární předlohu. Právě zde ovšem leží skutečný problém, neboť ač filmu mohou mnozí vytýkat "nudnost" či přílišnou délku, ve skutečnosti je naopak příliš krátký a "klipovitý". Z románové předlohy nutně vybírá pouze fragmenty, jednotlivé nesouvislé střípky, z mnoha napsaných románů, prožitých zkušeností a uplynulých let se ve filmu stane pouhých několik minut. Asi nejpatrnější je to v závěru filmu. Arenas v exilu strávil deset let, ve filmu to ovšem vypadá jako by to bylo pouhých pár dní. Je to ale nepochybně nutná daň za všechny ty krásné, dlouhé, barvité a procítěné scény. Vždyť třeba z celé revoluce ve filmu zbyde rozhovor s venkovanem na voze a pak dlouhé autentické záběry na povstalou Kubu. Ten rozhovor má ovšem neuvěřitelnou sílu. Skoro by se dalo říci, že je v něm celá krása i hrůza každé z už proběhlých revlucí... Celkový dojem: 85% (25.02.2018)

Johnny Depp je, byl a bude jednoznačně úchvatný! Opět měl za úkol ztvárnit nějakého podivína, teda hned dva! Načančaného travestitu a ulízlého velitele (nebo co to bylo). Javier Bardem podal taky velmi silný výkon! Obzvlášť ta scéna, jak byl uvězněný v bedně byla hodně přesvědčivá, skoro mi z té hrůzy běhal mráz po zádech. Tvrdost režimu na Kubě byla moc dobře zachycena. Silné nejsou jen herecké výkony, ale také celý příběh. Spisovatelův boj proti totalitě je předem prohraný, ale i tak se nevzdává a psaní je pro něj vším. (28.02.2006)

Film o homosexuálním spisovateli co se zprotivil kubánskému režimu. Mno, filmy o homosexuálech jsem nikdy nemusel. Celý film, a zvláště ke konci jsem se docela suverénně nudil. Fakt bída. Ovšem potěšil mě skvěle jetý Bon Bon a vyšetřovací důstojník v jedné herecké osobě - Johnny Depp. Díky němu tři hvězdy, jinak bych s klidem dal dvě. (04.05.2007)

Americký režisér Julian Schnabel (mimo své režisérské ,,profese" známý též jako přední americký postexpresionistický malíř) si pro své filmy vybírá vždy silné a vyhraněné umělecky založené osobnosti s výstředním osobním životem, takový byl jeho první film o legendě newyorské graffiti scény Jean-Michelu Basquiatovi a nejinak je tomu i v případě biografického snímku o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, jehož stejnojmennou knihou je film inspirován. Celý životní příběh kubánského disidenta je modelovou ukázkou bolavých míst jakékoliv lidské společnosti, která totalitní systém nemilosrdně eskaluje a využije. Vztah k homosexuálům, lidem jinak vyhlížejícím a smýšlejícím, intolerance a totalitářská represe, to jsou průvodní znaky, které si sebou nese samozřejmě i režim Castrův. Schnabelův film může dobře sloužit jako podpůrný argument proti všem těm, kteří mají tendence ikonizovat kubánské revoluční vůdce a dávat tamní režim za příklad. Dění ve filmu má na svědomí třeba právě slavná tvář z triček západoevropských intelektuálů - Ernesto CheGuevara... Schnabel spojuje ve svém filmu dva protikladné tvůrčí postupy - dokumentární ráz podpořený autentickým dobovými filmovými materiály a silnou poetizaci příběhu založenou na skutečně působivé vizuální složce filmu. V několika momentech lze ve snímku nalézt i prvky magického realismu, který je příznakový pro středo- a jihoamerickou literární oblast. Roli spisovatele Reinalda Arenase svěřil režisér Španělu Javieru Bardemovi a ten se jí zhostil opravdu skvostně a otevřel si tak cestu k slibné mezinárodní kariéře. Bez něho by tenhle film nebyl tím, čím je... (Svého uměleckého vrcholu Julian Schnabel dosáhl ale až svým snímkem následujícím - nádherně poetickou stylizací Skafandr a motýl) (15.09.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějším filmů vůbec, na který bych se mohla dívat pořád znova a znova... Ze snímku přímo odkapává hutná kubánská atmosféra, se vší tou nesvobodou, nuznými podmínkami, zašlou krásou architektury, salsou a všudypřítomnou hudbou i lepivým parnem. Jeden působivý obraz střídá druhý, přičemž zaručuji, že na některé výjevy se už nedá zapomenout - scéna s horkovzdušným balónem v kostele, záměrně klaustrofobní kobka ve vězení nebo neúspěšný pokus o sebevraždu po rovněž neúspěšném útěku z ostrova na nafouknuté duši... Přiznám se, že mám velkou slabost pro latinskoamerickou literaturu magického realismu, a kdybych měla jmenovat jeden film, který by byl dokonalým převedením tohoto stylu na plátno, zvolila bych tento. Z celkem obyčejného životopisu ne zcela obyčejného básníka se tak stává úchvatná mozaika život definujících epizod a obrazů, občas úžasně doplněná Arenasovými vlastními texty. Navíc hluboce smekám před hereckým koncertem Javiera Bardema. A jako malá třešnička na dortu skvělý Johnny Depp v malé dvojroli... (26.02.2011)