Paměť stromů

Patnáctidílný český seriál Paměť stromů jsem si jako milovník přírody a cestování nemohl nechat ujít. Navíc jsem si byl jistý určitou kvalitou pořadu, protože se jednalo již o třetí podobný seriál, který moderoval Luděk Munzar. Ten nás zasvětil do hledání pramenů českých řek, pak jsme s ním stoupali na rozhledny a mně se oba seriály více či méně líbily. V době vzniku seriálu tedy v roce 2002 byl takový nápad zcela ojedinělý a jej velice rád chválím, protože nic takového tady ještě nebylo. Tvůrce seriálu Bedřich Ludvík by měl za tento nápad dostat pochvalu před nastoupenou jednotkou a diplom ručně podepsaný. Dokonce šikula Béďa natočil i ústřední a potažmo jedinou píseň, která byla bohužel tak často omílaná jako v pramenech a tak se mi postupně úplně zhnusila. I tady platí ono příslovečné - čeho je moc toho je příliš. Vůbec jsem ale nečekal, že by se mi nejvíce ze všech tří seriálů líbil zrovna tento o stromech. Pravděpodobně za to mohou ty krásné slova, která průvodce celým seriálem Luděk Munzar povídal u některých stromů, jednalo se o pěkné a zasvěcené vyprávění, jenž mne bralo u srdce a já za to skvělé povídání tleskám. Měl jsem pocit, že ty romantické věty vyslovuje od srdce a nejedná se o naučený text. Jako když básník zamyšleně píše na papír věty, která cítí u srdce, sedíc třeba zrovna pod stromem v krajině, kteroužto pozorujíce tvoří nové poetické dílo. Ano, často smutné, jen ojediněle veselé vyprávění o událostech, kterýchžto byl strom kdysi svědkem, mne opravdu nadchly. Přál bych si, aby takových vlastivědných a poučných pořadů vzniklo co nejvíce, aby zaslepení uviděli, aby hluší uslyšeli, aby nevěřící uvěřili, jakou máme u nás v České republice krásnou zemi. Za nádherný český seriál proto uděluji čtyři stromové hvězdy ****, a nebýt často se opakující písně bych dal i pět. (30.08.2018)

K tomuto cyklu mám zcela stejný komentář jako k ostatním, takže vlastně pouze kopíruju ze Zpět k pramenům: Dodatečně a s odstupem let odebírám hvězdičku za ten dementní a příšerně zpívaný hit, který cyklus provází. To je ostatně tragedie u všech páně Munzarových a spol. chvályhodných počinů tohoto typu. Munzar svým způsobem navazuje na Čáslavského, který ovšem díky své orientaci na pamětníky zákonitě nemohl zaujmout širší spektrum diváků. Na Munzara pak zase navazuje Cílek se svým novátorským pohledem na krajiny kulturní. Už si jenom dovolím malou poznámku k těm, kteří tento a ostatní tyhle pořady poslali do horoucích pekel: Každý, kdo nechápe význam vychovávání národa ke vztahu k přírodě a pamětihodnostem je NAPROSTÝ křupan a v zájmu civilizace by se raději neměl množit... (04.10.2011)

Samozřejmě ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️ . Nelze jinak, jen člověk pařez může dát méně, líbí se mi, že režisér Ludvík je i dobrý Zpěvák👏 , hudba jako celek je v pořadu harmonická. Je vidět, že pan Munzar ( dej mu pánbůh věčnou slávu) si “stromy” na rozdíl od rozhleden daleko více užíval. Výzva by byla natočit pokračování po 20 letech s použitím lepší techniky zejména dronu ale nevím kdo by dokázal nahradit 🇨🇿Luďka Munzara. Rozhodně se vydám po jeho stopách a musím navštívit🌳 buk který si oblíbil pan Munzar a kterému svěřil svá tajemství a který ho na oplátku nabíjel svoji energií🌬 (27.01.2021)

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší. Nejprve jsem sledoval Zpět k pramenům, poté Stromy a na závěr mám Rozhledny. Postupuji tedy přesně obráceně, než v jakém pořadí byly tyto dokumenty točeny. Paměť stromů je opět zdařilým počinem, jehož největší sílou je vedle samotné přírody průvodní slovo a provádění Luďka Munzara za tónů chytlavé melodie Bedřicha Ludvíka. Za největší vadu na kráse považuji extrémně rušivé prostřihy na letící vrtulník. Člověk se vždy pomalu lekne a nadskočí v křesle. Nechápu tento tvůrčí záměr. Pointou mělo být, že se štáb přemísťuje na jiné místo, ale takto hrozným způsobem? V porovnání s Prameny je tento cyklus o vlásek slabší, ale stále na vynikající úrovni. A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají. Tam v korunách se člověku dech zatají. Tam v korunách se člověk a strom potkají. Tam v korunách má člověk nebe na dosah Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach! (02.12.2019)

Vezmu-li v potaz svůj intimní vztah ke stromům, nemohu hodnotit jinak. Ve vyšším hodnocení mi brání chorobné ambice pana Ludvíka oslovit populaci i jako folkový zpěvák, a zároveň i jakási neupřímnost, kterou na mě působí místy až přehnaně patetický projev pana Munzara. Ty rušivé akční scény během přesunů helikoptérou si taky mohli tvůrci odpustit. (27.11.2013)