O Schmidtovi

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří. (08.11.2014)

Po druhém zhlédnutí zvedám hodnocení, protože první půlhodina je opravdu vydařená ("Nestačím se divit, co to se mnou bydlí za ošklivou ženskou."). Druhá polovina filmu se ale neskutečně vleče a slzavý závěr... řekněme, že by se hodil do jiného filmu. Vzpomínáte na ten díl South Parku se Stanovým dědečkem? Pusťte si radši ten. (21.05.2006)

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)

Co si budem namlouvat, filmy vyhledáváme nejčastěji kvůli velké podívané a zábavě. Když Alexander Payne natočil svou Bokovku, byl to film o krizi středního věku a tedy průměrnému divákovi nepoměrně bližší než komorní drama o stáří, nemocech, umírání a samotě, byť odlehčené pečlivě dávkovaným jemným humorem. Tohle je prostě příliš nepříjemné téma, které chceme ze svého vědomí vytěsnit a ne si ho připomínat filmovým dramatem. O Schmidtovi je realistický snímek bez laciných efektů a šokujících zvratů, pomalé vyprávění založené na kvalitních dialozích a výborném hereckém projevu Jacka Nicholsona. Scénárista chytře zvolil komentář hlavního hrdiny ve formě dopisů adresovaných malému chlapci ve střední Africe, jehož je sponzorem. Tak, jak se odvíjí sled událostí po hrdinově odchodu do důchodu, to v reálném životě taky chodí. Je sice taky pravda, že tvůrci vybrali za svého hrdinu příslušníka dobře situované manažerské vrstvy ve významné pojišťovací firmě, tím pádem se slušným zajištěním na stáří, takže průměrný americký důchodce vypadá určitě jinak a řeší podstatně víc problémů. Jenže co naplat, to by se v americkém mainstreamovém studiovém filmu už natáčelo opravdu stěží, i tak mohl tento kousek vzniknout výhradně proto, že byla angažovaná taková hvězda, jako je Nicholson. Toho si filmoví fanoušci zapamatují určitě z řady výpravných filmů a nejrůznějších padouchů, kde vyniklo jeho expresivní herectví, ale právě ve Schmidtovi mohl rozehrát obrovskou škálu emocí a jeho herecká kreace mi přijde možná i nejlepší. Celkový dojem: 90 %. (20.01.2009)