Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Orson Welles objevil v zápisech pařížské policejní kroniky zajímavý případ, kdy byl vážený občan Landru odhalen jako mnohonásobný vrah zámožných žen. Podle jeho námětu natočil Charles Chaplin komedii s prvky černého humoru. Elegantní sňatkový podvodník vystupuje jako bohatý muž v různých profesích a více či méně šikovně obelhává ženy.
Černá komedie o otci rodiny, jehož práce zahrnuje namlouvání bohatých starých panen, získávání jejich bankovních účtů a vraždění. Když byl tento atypický snímek uveden, svět ještě nebyl připraven dívat se do tváře smrti a přítom se smát. Dnes se Monsieur Verdoux počítá mezi Chaplinova nejlepší díla. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (73)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nejpozoruhodnější a nejvyváženější Chaplinovo dílo osciluje na pomezí filmové řeči čtyřicátých a padesátých let s pozoruhodnou virtuozitou. Hospodářské otřesy povýší doposud naprosto všedního, nezajímavého účetního na podnikatele svého druhu. Redukovat ho na loupežného vraha nepostačí tím spíš, že v sobě zahrnuje i určitý symbol rychle se kriminalizující doby. Momenty zlatého věku grotesky se projevují v některých scénách zvlášť výrazně (vražda semetriky jako vykoupení nejen pro hlavního hrdinu, ale i pro svět, tj. diváka). Nakonec je však i tento vrah-tulák nemilosrdně válcován dobou (ztráta všech pracně nahromaděných podvodných vkladů a nakonec i milované rodiny). Distinguovaný výraz je pečlivě propracovanou a bedlivě ovládanou maskou; čas od času se však za ní objevuje hrdinova skutečná tvář. V závěru filmu - je nutno přiznat, že ne zcela organicky - se souzený vrah mění v křičící symbol doby. A pak - směřuje ke gilotině v pozadí - odchází znovu náhle oživlá postavička tuláka ruku v ruce s eskortou. Komu to připadá tak trochu jako Chaplinovo loučení s filmem, nepochybí. Silný cit, přecházející do sentimentu, se sice postupně ještě promění do několika filmů závěrečné části Chaplinovy umělecké dráhy, ale s přibývajícím věkem a posléze až neúnosným sentimentem se se vzpomínkovým a sebezpytujícím postupně vytrácí někdejší hravost, nápaditost i tvořivost. Dny každého pozemšťana se dříve či později uzavírají a uzavřou. Ale to, co Charlie vytvořil, nejen zůstává a přežívá, ale i obohacuje a dojímá. Určitě s člověkem Chaplin dotváří i lidství. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Chaplinův styl je nepochybně dost archaický, i vůči době vzniku (možná dokonce vůči době vzniku víc než vůči dnešku), ale já vlastně vůbec nechápu proč - proč nikdo krom něj podobně živě nepokračoval v estetice němého filmu? Je to tak působivé a tak zábavné! Abych byl upřímný, nemyslím si, že to ve Verdouxovi udělal nejlépe, jak mohl, ale vzhledem k tomu, že to tak dělal jako jediný (co vím?), ten film nemá konkurenci a jeho charisma sálá na všechny strany. Ten film je strhující ve svojí hravosti, ochotě k přehnanosti detailu a kouzlu upřímné doslovnosti (aniž by byl tezovitý nebo snadno uchopitelný, naopak!), nenápadné komunikaci s publikem a budování charakteru, jaký mohl vytvořit jen někdo s gigantickým jménem jako Chaplin. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

Charlie Chaplin opět dokazuje, jak moc je tenká hranice mezi komedií a dramatem, v tomhle případě skutečně krutým dramatem. Co je ještě zajímavější, to je skutečnost, že on vytvořil postavu vraha a přitom je to on, kdo je celou dobu neodolatelný, a to i v naprostém závěru, nebo vlastně v něm především. Ta slova, která pronáší, mu prostě věříte. Není proč nevěřit, on má pravdu. ()

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Welles historku vyhrabal, Chaplin jí natočil a dovedu si živě představit, jak si roli hyperaktivního svůdníka/vraha užíval. Pan Verdoux je totiž absolutním protipólem normovaného chaplinovského hrdiny, kterého všichni pouze využívají a který je submisivním outsiderem a nadto váhavým střelcem. Verdoux, to je jiná káva: lstivá, nebezpečná a maryšovská. Bohužel se po první brilantní polovině plné černého humoru a podvratných detailů snímek láme do melodramatické bajky s otravným moralistním závěrem. ()

Maq 

všechny recenze uživatele

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? ()

Galerie (24)

Zajímavosti (9)

  • Film během svého krátkého uvedení v kinech v roce 1947 propadl. (Kulmon)
  • Příběh filmu byl inspirován skutečnou postavou sériového vraha Désiré Landruho, který byl popraven roku 1922. (Kulmon)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno