Symetrie

Symetrie představuje v rámci vězeňského subžánru zvláštní a menšinovou kategorii filmů, které neprodávají ani tak extrémní charaktery, násilí a psychózu narušeného světa věznice plné psychopatů, sadistů a deviantů, jak se spíš snaží popsat psychologickou proměnu jedince nečekaně vytrženého ze svého bezpečí a fungujícího světa do prostředí, které uznává úplně jiné hodnoty a kde je nutné v rámci přežití přizpůsobit se odlišnému hodnotovému žebříčku a splynout s okolím. Symetrie je přesný opak nedávno zhlédnutého amerického snímku Zločinec. Spíš komorní snímek bez efektních scén, který stojí na přesvědčivém herectví charismatických herců, jako je Andrzej Chyra nebo Borys Szyc. Docela nepříjemný film bez obvyklého amerického happyendu. Ať jste, kdo jste, vězení vás stejně semele a když z něj vyjdete, už nejste to, co jste byli předtím. Celkový dojem: 80 %. (16.05.2012)

Kafkovsky laděná výpověď o bezmoci člověka v nespravedlivě nastaveném režimu žití. 1) 31letý režisér, scénárista a scénograf Konrad Niewolski natočil svůj druhý celovečerní film na základě vlastní zkušenosti (seděl rok za nelegální držení zbraně). 2) Zajímavý snímek z polské vazební věznice se dotýká pojmů jako svědomí, charakter, spravedlnost. Dotýká se jich tak lehce, že divák neoplývající empatií tento letmý dotek ani neucítí. 3) Je to film veskrze evropský, chybí mu americký tah na bránu, jednoznačnost, lidovost...naštěstí. Je to film veskrze polský se svou chandrou, syrovostí a zvláštní prací se zvukem a s kamerou, což vytváří jakési až snové prostředí. 4) Spoiler. Je otázka, zdali symetrie mezi možná nevinně zavřeným Lukaszem a možná nevinně zavřeným pedofilem na jedné straně a státem a partou "fešáků" na druhé straně je záměrná, vhodná, oprávněná či nutná. Ve vztahu k submisivnímu Romanovi se Lukasz stává jakýmsi vnějším hybatelem, který Romana nakonec vysvobozuje z nutnosti volby a pomáhá mu najít sebe sama. Sám symetricky odklání vahadlo na druhou stranu svou účastí na závěrečné katarzi, která jeho uvěznění nakonec dává smysl. Můžeme se dohadovat o tom, co vlastně přesně film chce říci, nabídka je široká. Právě existence této diskuse je největším přínosem snímku. (13.12.2010)

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické. (14.06.2011)

Depresivní a syrové vězeňské drama, které pokládá mnohé otázky o vině, trestu, morálce a ceně svobody. Navíc ze znepokojivého pohledu někoho, kdo se do tohoto prostředí dostal, aniž by se o to sám přičinil. Možná že další zajímavou otázkou je, jaká je vlastně úloha bachařů ve vězeních. Člověk se postupně sžije i s podivným vězeňským slangem. Aspoň půlku atmosféry má na svědomí hudba Michała Lorence. Výborný film. (14.06.2011)

V subžánru vězeňských dramat je Symetrie dost originálním filmem. Režisér Konrad Niewolski nevsází na akci a coby scénárista se zaměřuje především na z psychologického hlediska velmi zajímavý přerod hlavního hrdiny. Je to takové Raskolnikovské tázání se, ovšem bez onoho drtivého dopadu osudovosti viny, a jako téma tak ne úplně blízké polskému národnímu charakteru - ztráta svobody je vykoupena aktivním odporem, který překračuje dokonce i rámec desatera božích přikázání. Motiv symetrie z názvu filmu dosahovaný posunem těžiště spravedlnosti trestu a vyvážením nespravedlivého odsouzení (respektive uvěznění) převzetím spravedlnosti do vlastních rukou je velmi palčivá a kontroverzní otázka, zvláště když jde v konečném důsledku o spravedlnost úplně jiného člověka. Je to ovšem otázka legitimní. Je třeba se ptát na celou řadu věcí. Silný, byť hodně pozvolna se rozjíždějící film, jehož atmosféru dělá především úžasná hudba a ten gradující konec. V kontextu polské kinematografie se nelze vyhnout srovnání s podobně laděným Krátkým filmem o zabíjení Krzysztofa Kieslowskiho, oba totiž svým způsobem analyzují podobné fenomény. (14.06.2011)