Počasí na zítra

Bratr Józef, byvší řidič sanitky, si bezstarostně přežívá za chladnými zdmi kláštera, dokud jej nepřízeň osudu a hodně popíkový hudební festival Sacrosong nepřinutí vyjít ven, stanout tváří tvář pokřivené realitě a své dávno opuštěné rodině. Přijetí po sedmnácti letech pochopitelně nelze označit za vřelé, rozpačité dojmy jednotlivých členů rodiny prozaicky shrne mladší dcera, jež Józefa přivítá slovy „Jsi trochu divnej“. Není divný spíše okolní svět, založený na heslech typu „když chceš přežít, neprotestuj“? Počasí na zítra je o spoustě věcí, nad kterými nepřemýšlíme, ale které bychom si měli uvědomovat. Škoda, že se nesešly v lepším filmu. Vezměte si třeba postavy, spíše karikatury, které s výjimkou hlavního hrdiny neprocházejí žádným vývojem. Trapnosti televizního ovladače v igelitu pak dosahuje několik krvavých příhod krátce před hořkosladkým koncem. Ten měl přijít o minutu dříve a ušetřit nás tak „krišňáckého“ dovětku. Natočil Jerzy Stuhr alespoň dobrou komedii? Respektive – je to komedie, nebo drama? Odpověď je stejně nejednoznačná jako na otázku položenou ve filmu: „Jste politik nebo herec?“. 70% (09.08.2008)

Poliaci ma už dávno presvedčili, že vedia robiť humor či satiru a to dokonca na vlastný účet. Veľmi zaujímavá myšlienka - utiecť na 17 rokov pred svetom do kláštora .. ujo si to vyriešil po svojom :)) Na filme sa mi nepáčila prekombinovanosť tragickej roviny príbehu (mať tri deti a všetko samá katastrofa .. v niektorých momentoch až príliš tlačili na pílu) .. ale inak príjemné skĺbenie humoru a melanchólie. K tomu vlastnému účtu .. aj tak sme všetci rovnakí :) (10.02.2009)

Rozporuplné pocity. Na jedné straně stojí výborný scénář s brilantní kombinací dramatu a komediálních prvků, na straně druhé pochybné stylistické zpracování a jednorozměrné postavy. Významově, jakožto komentář k současné společenské situaci a lidskému charakteru, se ale jedná o navýsost důležitý film.___ Ze začátku jsem vůbec nemohl uvěřit, že se jedná o film z roku 2003. Dal bych ruku do ohně za to, že je to film natočený z 80. a možná i ze 70. let. Akorát nevím, jestli je to pozitivní nebo negativní zjištění z hlediska zhodnocení kvality díla… (15.02.2017)

Tak tohle bylo v podstatě zklamání. Jerzy Stuhr nejčastěji vyprávěl o konkrétních postavách, díky kterým si pak divák mohl udělat obrázek např. o celkovém společenském ovzduší, ale tady na to jde úplně obráceně, kritizuje vše, co se mu na dnešním Polsku nelíbí a dělá to velice naivně a kostrbatě. Je to jen náčrtek s absencí něčeho hlubšího a vybavuje se mi jen slovo "plakát." Nevadí mi, že jsem se nesmál, nelíbilo se mi, že postavy nejsou vícerozměrné a i logika vyprávění o nich strašně selhávala. Občas vás zamrazilo, zvlášť přitom, když vám došlo, kam to dnes v Polsku směřuje (zjednodušený pohled na složité jevy) a tenhle snímek na to dojel taky. (24.05.2007)

Současné Polsko viděné zmateným a udiveným pohledem Jozefa, pro kterého se zastavil čas zhruba před 17 lety, kdy se ukryl za zdmi kláštera. Jedno vystoupení zpívajících mnichů a Jozef je poznám svojí velmi naštvanou manželkou. A jelikož ženáč nemá v klášteře co pohledávat, vykopnou ho bratři ( ve slušivé teplákové soupravě) do 21. století. Se zbytkem znechucené rodiny (syn v politice, starší dcera účinkuje v erotické reality show, mladší dělí čas mezi PC a drogy) a přítelem své ženy, se seznámí až v luxusní vile, kde má na měsíc k dispozici část garáže. Začalo to jako komedie, která postupně hořkla..... až zůstal smutný film o společnosti ve které žijeme. (08.04.2006)