Za zavřenými dveřmi

Absolutně se shoduji se StarsFan a Sandiegem. Struktura mi přijde skoro totožná například s filmem Nebezpečná metoda, kde mi scénovité, lineární ale neplynulé vyprávění nesedělo. Model scéna+ neznámý časový úsek fuč+scéna+nčúf+scéna atd. není nic nad čím budu jásat. Postavy zprvu vypadají zajímavě, mají přinejmenším zvláštní životní osudy (jedna v minulosti a druhá v přítomnosti), ale zakončení filmu je až idealisticky "romantické"(odpuštění) a neodpovídá na základní otázky. Proč se staly "přítelkyněmi"? Kde byl zlom v myšlení jedné? Škoda. PS: při některých scénách běhá mráz po zádech. (17.02.2013)

Po delší době se objevil film, který mě donutil přemýšlet a vnitřně se mě dotkl. Úplný závěr byl asi trochu naivnější, než bych si přála, ale nevadí. Helen Mirren, která pro mě byla lákadlem, byla skvělá (ostatně jako vždy) - jen mě napadlo, jak se z tak sexy dámy stane taková babička. V Love Ranch se tomu mladíkovi vůbec nedivím, že ho Helen přitahovala, a tady dokázala svůj sex-appeal totálně zazdít - pozoruhodné. Charakter Emerenc, který se mě tolik oslovil, si neumím zcela jasně vysvětlit a přijmout, ale nemůžu to jen tak hodit za hlavu a nutí mě to o ní přemýšet a "vykonstruovat" si v hlavě, proč ji přijmout.Taková rozbitá duše, která se sama opravila tak, že vytvořila svá pravidla a zásady, aby mohla co nejlépe existovat. (27.07.2014)

Film je príbehom rovnomenného románu maďarskej spisovateľky Magdy Sabóovej. Ktorý ma ráz autobiografie a odohráva sa v Budapešti v centre dramatických udalosti 60. tých rokov minulého storočia. Do okrajovej časti mesta sa prisťahuje slávna spisovateľka s manželom. Požiada o pomoc v domácnosti tajuplnú ženu zo susedstva Emerenc, ktorá sa bojí búrky, žije osamelým životom, skrýva svoju minulosť a odmieta otvoriť dvere svojho domu pre cudzieho človeka. Z útržkovitých vyznaní sa dozvedáme, že v tvrdom pogrome na Židov v Maďarsku v roku 1944 pomáhala židovskej rodine Grossmannových a zachránila ich dcérku Évike, ktorú odovzdala do výchovy na vidiek, sťaby svoje dieťa svojim rodičom. Po vojne ju odovzdala pokrvným rodičom. A práve tento zaujímavý príbeh je vo filme iba načrtnutý neukončený, v polovici príbehu ďalšia časť nevyslovená. V skutočnosti sa celý dej rozbalí až v závere filmu. Paradoxne režisér Ištván Szabó (nie je príbuzným spisovateľke) sa narodil v židovskej rodine, rodičia v roku 1942 konvertovali na katolicizmus, ale v roku 1944 ho ukryli do sirotinca. Vojnu prežil a otázke židovstva sa venoval aj vo filme Otec (Father, 1966) a Slnečný jas (Sunshine, 1999). Láska, zrada a odpustenie sú témami emocionálne silného tohto filmu a sú v ňom odhalené princípy dvoch diametrálne odlišných žien. Dvere v názve sa týkajú dverí, za ktorými ležia tajomstvá. (20.12.2019)

Sfilmovaná knižka niečím pripomína zamilované ženské romány z edície "Večery pod lampou". Je tam veľké tajomstvo, vzťah medzi dvoma svetmi (bohatí - chudáci), nezmieriteľné konflikty, zbližovanie, tragédia, mystické odpustenie. Na prvý pohľad banálny príbeh (a možno aj na každý ďalší). Zaujalo pôsobivým vykreslením nepriepustnosti večných právd intelektuálov (spisovateľov) voči pokore prírodne empirického poznania sveta. Ten zosobňuje osamelo žijúca upratovačka. Jej náprotivkom je spisovateľka, túžiaca pomôcť jej. Cesta do pekla býva dláždená najlepšími úmyslami, a podobne aj snaha pomôcť za každú cenu tomu, kto pomoc nevyžaduje. Najmä ak to dáva dlho predtým dôrazne najavo. Treba vraj nechať cestu prirodzeným riešeniam a vôli toho, kto trpí. Nanútená spása poskytnutá chorľavejúcej úbožiačke je podporená celospoločenským ocenením diela samaritánky. Zrejme to prispelo k vzbudeniu dojmu, že spoločnosť zastáva rovnaké hodnoty - a zástupkyňa nálad tejto spoločnosti musí predsa najlepšie vedieť, čo je dobré pre pomýlených chudákov, žijúcich v zajatí svojich minulých tráum a tragédií. Záverečná scéna dojala - a tak to u správneho, dobre pripraveného vzťahového gýča má predsa byť, nie? (27.08.2013)

Hlavní důvod proč jsem chtěla film vidět, byla pochopitelně Helen Mirren a vůbec jsem nebyla zklamaná. Byla jedinečná v roli, která pro ni určitě nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Emerenc, která je ve velké míře poznamenaná svou minulostí a která se projevuje mnohdy velmi zvláštním způsobem nejen ve svém životě jako takovém, ale i v přátelském vztahu se spisovatelkou Magdou. Připouštím, že se mi to zdálo chvílemi překomplikované a konec nebyl zrovna nejideálnější, ale to nic nemění na tom, že Helen byla velmi dobrá. (16.10.2012)