Sametová extáze

Podle mě film, kterej skvěle vystihuje období glam rocku v čele s dokonalym Jonathanem Meyersem a Ewan McGregorem a jim sekundujícím Balem. Dlouho sem neviděl film, kde by vedle sebe stáli dva tak hodně charismatický herci. V podstatě sem se ani chvíli nenudil. Soundtrack na výbornou, mile mě ke konci překvapili Placebo. (19.07.2009)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)

Ano, glam-rock. Ano, inspirace skutečnými postavami. Ale pozor! Ať zase nějaký pitomeček nepřehlédne varování na začátku filmu, že vše je jen fikce. To jen aby pak nemyslel, že "takhle to bylo". Brian Slade (J.R.Meyers) je inspirován Bowiem. Curt Wild (E.McGregor) je na motivy Iggy Popa. Ale všechno není glam, co se třpytí. Navíc tu ještě nikdo nejmenoval po Bowiem druhou největší postavu glam-rocku, Marca Bolana. Ve filmu jej a jeho kapelu T.Rex ztvárnil skvělý Brian Molko. Navíc, Bolanovi songy ve filmu zazní (narozdíl od Bowieho nebo Popových) - přece jenom, Bolan už je po smrti, práva na písně byla asi levnější. Tak v hlavních postavách je jasno. Zbývá ještě problematická postava Arthura Stuarta (Ch. Bale), o kterém jsem snad na chvíli i zauvažoval, že by mohl představovat Nicka Kenta (legendární hudební kritik). Ne, není to on. Bale má fungovat jako jakýsi katalyzátor příběhu, posouvat ho dál, ale zároveň představovat fanouška, člověka poznamenaného androgynní dobou a blištivým pozlátkem. Tenhle film, ve snaze zachytit ducha doby, trochu uvízl na mělčině. Ve srovnání s kultovní Quadrophenií (o subkultuře mods) nebo 24 Hour Party People o man(d)chesterské scéně, je Velvet Goldmine jen slabým odvarem. (22.09.2006)

Jsem z toho filmu jednoduše unešená. Je to přesně můj šálek kávy: herci, hudba, scénář, kostýmy. Jasně: je to o období krátkém a v podstatě lokálním. Britský glam rock - komu to dneska co řekne, ale ono je to jedno, dosaďte si tam jakýkoli jiný styl, může být i míň třpytivý a ne tak namalovaný, pokud to bude něco, co vás jako dítě nadchlo a formovalo, modla, idol - a dnes to ve vás vyvolá nostalgii a pocit, že neprojít si tím, nejste stejní, tak TO JE O TOM. Navíc, i když se zdůrazňuje, že je to fikce, tak podobnost Ewana McGregora s Iggy Popem je až dojemná. McGregor a Rhys-Meyers jsou naprosto snoví, úžasní, své role odžili a já je mám teď ještě raději. (15.09.2004)

Sametová extáze je těžce geniální. Playboyové Jonathan Rhys-Meyers a Ewan McGregor se před třinácti lety neskutečným způsobem odvázali (Christian Bale hraje tradičně druhé - nebo lépe řečeno třetí - housle) a předvedli výkony srovnatelné snad jen s Kilmerovým Jimem Morrissonem z The Doors. Skvělá kamera a především neoposlouchatelný glamrockový soundtrack, který z velké části nazpívali oba zmínění herci. Kdo to neviděl na velkém plátně, přišel o hodně. Žeru to! (10.11.2011)