Anička s lískovými oříšky

Zvláštní pohádka. Lískové oříšky jsou asi velmi oblíbené pohádkové atributy, protože s nimi filmaři hodně pracují. I tady mají oříšky nezastupitelnou roli. Linda Rybová si s Kristinou Jelínkovou měla prohodit role, protože Kristina byla mnohem sympatičtější a nepůsobila jako ledová královna. Navíc Linda Rybová chvilkami vypadala jako, že jí je všechno úplně jedno. Ovčí maska byla povedená. Maskéři odvědli velmi dobrou práci. Písňový text: Zdeňka Lorencová, zpěv: Věra Špinarová a já si pořád říkala, že je mi ten hlas tak povědomý. Špinarka má hlas naprosto nezaměnitelný a dost charakteristický. (16.09.2011)

Zajímal mne námět pana Vladislava, kterého jsem znal i osobně. Paní Konášová vytvořila ovšem své rutinní dílko. Ano, dialogy to jsou a říkat se to dá dobře,ale jsem si skoro jist, že jeho jazyk jaksi ... vymizel.  Linda Rybová je dobrá,, pan Čenský je ... pan Čenský, sošný, krásný a umí hezky vyslovovat dialogy. Paní Brejchové pohádka nějak neseděla, přijde mi nečekaně nevýrazná,. Ovčí hlava chápu, že může dítě vyděsit hodně a utkvět v paměti, hodně i dalších triků, draků, pohár zapomnění a podobné prvky. Možná pro dítě až moc. Takže není to průšvih, ale zase ne moc. (01.03.2024)

Pohádku jsem viděla až jako dospělá, noční pomočování z ovčí masky se tedy nekonalo. Záporem však jsou až příliš televizní (laciné) kulisy interiérů a určitá přeplácanost příběhu - rozeznala jsem motivy hned několika pohádek. Podle úvodních minut jsem čekala, že to bude horší hovězina, ale nakonec z "Aničky s hazelnutama" vylezl snesitelný lehký podprůměr - skutečná úleva po příšerných minutách u americké verze "Perníkové chaloupky". 45% (10.05.2010)

Příliš složité a přeplácané pro děti a příliš hloupé pro jejich rodiče. A k tomu ty typické toporné herecké výkony v čele s Čenským (který je mizerný a nepřirozený herec) a Rybovou ( která je i bez masky stejně špatná ). Mám s těmahle vážnýma pohádkama dlouhodobý problém jelikož děti budou nudit a dospělé štvát. 30% (29.10.2014)

Není podle mě úplně od věci srovnat tuto pohádku s Herzovým filmem Panna a netvor - oba filmy kromě ústředního motivu člověka zakletého do zrůdné podoby dále spojuje herecký výskyt Brejchové a Přeučila v obou filmech (bez zajímavosti ani není, že choreografii v Aničce dělal Harapes, který v Panně a netvorovi hrál titulní roli), a především pak neobyčejně strašidelné vzezření ptačí/ovčí masky zakletého hrdiny - spousta lidí se shoduje v tom, že v dětství měli z obou pohádek hodně těžké spaní a pro mnohé z nich představuje vzpomínka na tyto filmy dodnes vyloženě traumatický zážítek. V tomto momentě ale veškerá další podobnost končí - zatímco Herzův film je mnohem více hororem než pohádkou a překypuje jedinečným výtvarným zpracováním a filmařskými kvalitami, Anička s lískovými oříšky je po filmařské stránce vyloženě průměrná záležitost, která je hodně poznamenaná dobou svého vzniku a za pozornost dnes už moc nestojí. V mnoha momentech film sklouzne až k bězděčné směšnosti - loutky draků jsou vyloženě úsměvné a scéna, v níž s nimi Jan Čenský (v děsivém devadesátkovém účesu à la Jágr) bojuje, je k popukání. Dvě "muzikálová" intermezza vílí královny (Gabriela Filippi v šíleném stříbrném make-upu přezpívaná Věrou Špinarovou) zde působí poměrně bizarně, podobně jako těžké středověké kostýmy většiny postav, které se k lokacím Hrádku u Nechanic - neogotického zámečku z 19. století - podle mě vůbec nehodí (ty kostýmy spadají do doby, kdy ten zámeček ještě nestál). Herecké výkony většiny castu jsou dosti rozpačité - zvláště ten Čenský je podle mě vyloženě hrozný, a s Rybovou to není o moc lepší (přestože je zde ve svých 18 letech neuvěřitelně okouzlující). Kamera je zde vyloženě hnusná a hodně si nerozumí se světlem svíček a přechody světlých a tmavých ploch, a na pozadí většiny filmu hraje neuvěřitelně mdlá hudba, která by uspala i mrtvého. Za mě celkově velká znuděnost - ten film není ani na chvíli napínavý nebo nedejbože strašidelný, děj se prostě jen tak líně odvaluje ke svému předem dokonale očekávanému závěru a všichni herci celou dobu strašně toporně stojí na místě a odříkávají naučené repliky, které musí ucho dnešního diváka zarazit četnými archaismy - už v době televizní premiéry to muselo na diváky působit, jak kdyby scénář psala řekněme Božena Němcová. V porovnání s předrevoluční pohádkovou produkcí představuje tento film po mém soudu výrazný kvalitatní sestup dolů, což je smutné. (20.12.2015)