Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historická komedie se točí kolem veselé hostinské, vdovy Kateřiny (A. Vránová) v Jirchářích. Vdova je půvabná, a tak o ni má zájem mnoho mužů. Protože je všechny odmítá, nazývají ji povětrnou. Purkmistr Šimon (Č. Řanda) nemůže potlačit žárlivost a když páni radní opět poukazují na výtržnosti a povážlivou pověst hostince i jeho majitelky, pověří nového rychtáře kožešníka Sukovského (V. Menšík), aby u paní Kateřiny udělal zkoušku… Alena Vránová zazářila v hlavní roli krásné, něžné i drsné, veselé i odvážné vdovy po hostinském, která si chce zachovat samostatnost co nejdéle, i za cenu živnosti s neblahou pověstí. Musí odrážet nekončící útoky závisti, uražené ješitnosti, pokrytecké morálky i dotčené bezvýznamnosti, pobuřuje už tím, že se liší od vžitých představ, za nimiž se skrývá hodně nectnosti a přetvářky. Úsměvný příběh na motivy historické povídky Zikmunda Wintra Rychtář v pasti natočil podle scénáře O. Vogeltanze v roce 1976 režisér F. Filip. (Česká televize)

(více)

Recenze (20)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Rozvernost a prostopášnost dýchá z próz Zikmunda Wintera na každém kroku a díky němu získáváme trochu jiný pohled na středověk. Košilatá historie kolem hostinské Kateřiny je nadmíru zábavná, zejména plán, s jakým se rozhodne zničit neodbytné záletníky v čele s rychtářem, purkmistrem a bakalářem. Nadto hvězdné herecké obsazení, kterému vévodí živelná Alena Vránová společně s Vladimírem Menšíkem, Čestmírem Řandou a Josefem Vinklářem. Nejenom Otakar Vávra měl patent na Winterovy adaptace, František Filip jim dokázal vtisknout větší šťávu a uvolněnost. ()

rozum i cit 

všechny recenze uživatele

Moc hezký filmeček s dějem zasazeným do renesanční Prahy. Jeden z těch mála počinů, které v sobě snoubí vícero žánrů či nálad. Na jednu stranu komedie se zápletkou plnou omylů, na stranu druhou vlastně smutný příběh s koncem, který by si divák přál jiný. I když pak by to nebylo tak dobré. Herecké projevy všech zúčastněných bezchybné, nejvíce ovšem vyniká Alena Vránová v roli živé a rázné šenkýřky, která zde vystřídá hned několik hereckých poloh. K tomu všemu pěkná hudba páně Fišerova, jež v závěru se sněhovou nadílkou činí z tohoto snímku ideální film na Vánoce. Nemám, co bych tomuto dílu vytkla. ()

Reklama

Blondybaby 

všechny recenze uživatele

Protože jsem četla původní povídku Zikmunda Wintera, nemohu dát vyšší hodnocení. Zcela zbytečně překombinovaný a přitom vykostěný děj, postrádající téměř logiku. Kateřina je v tomto podání vlastně nešťastnou ženou, rychtář je zde spojen s knižní postavou bigotního měšťana Říhy Sukovského, čímž dostáváme zajímavě schzofrenní postavu :( Věčná škoda, že se více nedrželi původní povídky a úplně zbytečně přetvářeli perfektní příběh. Jinak herecké obsazení parádní, kostýmy na televizí inscenaci nadprůměrné. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Dotčený rozdíl mezi divadelním a televizním či filmovým herectvím je v tomto případě na místě. Aniž bych chtěl jakkoliv rekriminovat nebo mentorovat, musím - souhlasím i s konstatováním, že v tomto případě se jedná o kvalitní, nikoliv však špičkovou televizní iscenaci v měřítcích doby jejího vzniku - upozornit na rozdíl mezi tehdejším a dnešním osobnostním zázemím televizní tvorby. Na osobnost režiséra, na herce-protagonisty v hlavních úlohách, na nadprůměrný průměr dneška, jak by nepochybně vyzněl odkaz na srovnání tehdejší a dnešní úrovně. Nepovzbudit znamená nezabít ani nezničit; je to upozornění na to, že Biafra (dnes možná spíše Kosovo ducha) je ve svých dopadech mimořádně nevypočitatelná. A že srovnávat znamená také - i v tomto případě - svým způsobem povzbuzovat. ()

Aniki 

všechny recenze uživatele

Nikdy jsem neměl tyhle vskutku až dekameronské příběhy příliš v oblibě. Všelijakè ty chytrácké ženské, které vždy obalamutily mužské osazenstvo myslící jen na jedno, respektive jen něčím. Zkrátka další milostná šmodrchanice a v tomto případě navíc bez zřetelné, nosné dějové linky. Tedy tak trochu o ničem a navíc Vránovou jsem nikdy nemusel.....tedy Alču. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Téma celého příběhu se točí kolem zákona tzv. „poctivého spaní“. V praxi to vypadalo takto: Rychtáři prováděli zkoušky poctivého spaní, kdy chodívali v noci po domech a zjišťovali, zda u svobodných děvčat nenocují mládenci. Většinou u nich mohli zůstávat jen do deseti hodin v noci a za nedodržení pravidel byli trestáni. (sator)

Reklama

Reklama