Withnail a já

Jeden z těch kultovních filmů, které zjevně nejsou pro mne. Drogy ani opíjení mi nic neříkají, a přestože mnohé dialogy těch dvou a půl hlavních postav jsou skvostné, přišlo mi to celé víceméně o ničem. Ani humor na mne nijak zvlášť nezabíral. Celkový dojem z této britské konverzačky mám tedy veskrze průměrný (50%). (05.09.2017)

W&I je o strašný spoustě věcí: o šedesátkách, o přátelství, o ceně za (ne)dospělost, o Shakespearovi a o životě, o tripu i o dojezdu, o tom, že všechno dobrý jednou musí skončit, že ne vždycky, když něco dobrýho skončí, něco jinýho začne - a o tom, že když nemejete nádobí aspoň jednou tejdně, musíte počítat s následkama. Jestli se vám po skončení tohohle filmu bude chtít vyrazit ve starým autě s kufrem plným chlastu někam na venkov, anebo propadnete hluboký depresi, dost závisí na tom, kde se v životě momentálně nacházíte. Withnail & I je jako kocovina po víkendovým tahu - když se to vezme kolem a kolem, vlastně na celý tý komedii nic moc veselýho není. (Což mi ovšem nijak nezabránilo výt u toho smíchy.) (17.09.2014)

pre anglanov kultova klasika a obcas oznacovana za ich najlepsi film (spolu s wicker manom). pre mna celkom prijemna konverzacna komedia o vylete dvoch nezamestnanych hercov na vidiek s par slusnymi hlaskami a pomalym melancholickym tempom. herecke vykony vsetkych pritomnych su skvele ale kazdeho o hlavu prevysuje richard grant v ulohe non stop opiteho withnaila ktory pocas celeho natacania pil len caj:-) (06.03.2007)

Dva neschopní asociálové předvádí své neschopnosti a hulvátské chování jak ve městě, tak i na venkově. Že by mě to bavilo se říct nedá. Nemám ráda ani takové týpky ani filmy o nich. Důvodů, proč jsem si dala tento film do Chci idět bylo hned několik. Je označený jako jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire, moji oblíbení mu dali vesměs vysoké hodnocení, popis filmu vypadal lákavě, země původu Velká Brinánie a doba vzniku 80. léta, zajímaví herci v obsazení ... Jenže ... prvních 30 minut mi připadalo, že se nic neděje. Nebo spíš to, co se dělo mě neoslovilo. Téma drog, zahánění nudy, případně tzv. bohémského života mě nikdy moc nebralo, jedno jestli to natočí Američané nebo Angličani. (21.10.2014)

V případě Withnaila jsem udělal chybu při programování nahrávání a konec - napsal bych, že mi unikl - ale v tom případě bych musel pociťovat ztrátu. Pravda je taková, že jsem se s viděním Bruce Robinsona tak nějak minul a kultovní status filmu nemůžu potvrdit a s oběma antihrdiny jsem se nemohl v žádném ohledu ztotožnit. Ne, že by jednotlivé scény samy o sobě nebyly v některých případech nosné, už úvodní scéna z bytu, tedy vlastně z nehorázného chlívku, který oba povaleči a feťáci dokázali ze svého příbytku udělat, je docela vtipná, když se snaží ve svém paranoidním záchvatu odhalit něco, co se možná hýbe ve vodovodním dřezu. Nashromážděné ingredience se totiž patrně ve stavu naprosté hniloby daly samovolně do pohybu. Bohužel ten styl humoru se s mojím většinou míjel, možná kdyby to bylo natočené jako čistokrevná komedie ve stylu Pařby ve Vegas. Tohle chce ale opileckým blábolením zároveň vyjadřovat nějaké pózy a celý film se vyznačuje bezcílnými hovory, které vedou odnikud nikam. Tak, jako Strach a hnus v Las Vegas, taky tohle je jenom krátkodobý pohled na zbytečnou existenci dvou rádoby umělců, co chtějí napodobit styl francouzské bohémy. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2012)