Dva misionáři

Tohle jsem asi nikdy neviděl, nebo minimálně ne celý, protože Spencera s Hillem v kněžském bych si pamatoval. A co jde? Dvojice kněží se na konci 19. století starají o ostrůvek domorodců, přičemž místo aby řešili zda jsou pokřtění nebo uctívají správného Boha, raději jim shání zásoby a starají se o jejich přežití. Což je staví nejen proti zbytku církve, ale i proti bohatému vydřiduchovi, který ovládá půlku pobřeží. Kouká se na to příjemně, není to sice žádná klasika, ale pohodově plynoucí dobrodružství s moc pěknou výpravou a špetkou té sociální a církevní kritiky. (21.09.2014)

Otec Pedro (Bud Spencer) a otec G. (Terence Hill) vedou malou misii kdesi na ostrůvku v Jižní Americe. Zrovna ji však opouštějí, protože společně odjíždějí do přístavu Maracaibo, aby tam prodali letošní úrodu a nakoupili nové zásoby. Krátce po přistání zjistí, že bohatý a mocný markýz Gonzaga (Robert Loggia) snížil výkupní ceny plodin, což je příliš nepotěší, netrvá dlouho a dostanou se do potyčky s Gonzagovými muži… Filmy Buda a Terence zbožňuji už od dětství, přesto mi Dva misionáři dlouhá léta unikali, až nakonec zbyli jako jejich poslední společný snímek, který jsem ještě neviděl. Film je sice z roku 1974, ale pro mě tak měl film premiéru až v roce 2017 a vcelku nechápu, proč se tuzemské televize zdráhají tento snímek více reprízovat. Ale zpátky k Dvěma misionářům, ti jsou totiž naprosto klasickým snímkem Buda a Terence se vším co k tomu patří. Terence, jako otec G. je zde opět mazaný jako liška, no a Bud v roli ctihodného otce Pedra rozhodně nejde pro ránu daleko, tentokrát je to navíc o to pikantnější, že zde představují muže víry. Jinak zde nechybí osvědčené téma ochrany slabších a utlačovaných a všechny klasické ingredience, jako jsou rvačky, fórky a hlášky, Ricardo Pizzuti nebo hudba bratrů De Angelis. Ani tento snímek se neobejde bez klasického hamižného záporáka tentokráte v podání Roberta Loggii a tvůrci v čele s režisérem Francem Rossim si neodpustili ani menší kritiku církve, což nakonec celému snímku dodává i jistou hloubku. Takže pokud tuto italskou dvojici příliš nemusíte, tak těžko na tom tihle Dva misionáři něco změní, ale pokud filmy Buda a Terence máte rádi tak jako já, tak dostanete poctivý příděl zábavy v jejich klasickém stylu. (23.09.2017)

Další a již desátý společný film dvojice Spencer a Hill a opět skvělý a vydařený. Tentokráte zasazený do 19. století a již zmíněná dvojice zde hraje dva misionáře, z kterých pouze jeden je pravým křesťanem.  V průběhu filmu se jim podaří zachránit pár otroků a založit vlastní mírumilovnou kolonii ve stromech. (01.11.2022)

Milé překvapení! V roce 1890 žili na malém ostrůvku v Jižní Americe dva misionáři, otec Pedro de Leon a otec G. Jejich misionářská činnost se ovšem poněkud vymykala běžným postupům, což mělo za následek, že na ně chodily biskupovi pravidelné stížnosti ...Otec Pedro a otec G se právě chystají na cestu lodí, během níž chtějí prodat papoušky a žoky pepře a za utržené peníze přivézt svým ovečkám vše, co potřebují. Když dorazí k cíli své cesty, chtějí prodat náklad pepře, zjistí ale, že hamižný guvernér, markýz Gonzaga, svévolně snížil cenu pepře, a to tak, že místní obyvatelé budou ještě ožebračenější, než jsou nyní. Jedna z těch Spencer-Hill komedií, kterou jsem vždycky považoval za slabší a celkem nezajímavou. Druhé zhlédnutí mi vše vynahradilo a začal jsem se opravdu dobře bavit a zároveň smát! Hudba je tentokrát jedna z těch slabších, co bratři De Angelis složily, což naopak neznamená, že je špatná! Komedii tedy s důvěrou navyšuji jednu hvězdičku navíc- 75%. "Nepotkali jste dneska v noci loďku se dvěma katolickými knězy ?... Nemyslíte náhodou takovýho modrookýho blonďáka ?... A toho tlustýho fousáče, co vypadá jako opice ?... Nee! Ty jsme nepotkali!" (28.12.2023)

Ráda je vídám pohromadě, neboť se skvěle doplňují ... ve všech svých dobrodružstvích - dokonce i v těch, jejichž úroveň není hodna jejich talentu. Nicméně to není případ dvou misionářů, kteří i po letech vzbuzují úsměv - byť říznutý špetkou nostalgie. Neboť dobromyslný vousáč nadaný nevšední silou a šibalský provokatér obdařený nevinným kukučem jdou vstříc svému osudu vedeni svérázným smyslem pro humor - a neomylným citem pro spravedlnost. Škoda maličko nedotaženého scénáře, jehož bezradnost se - bohužel - projeví především v závěru. Přesto ... do 4* mnoho nechybí. (07.09.2017)