Requiem za sen

Film, který psychicky vtáhne a nepustí což jsem tak tak zvládal. Neoddiskutovatelná režijní kvalita, která je pro mě osobním diváckým peklem. Nepopsatelný výkon Ellen Burstynové. Závěrečné titulky jsou velmi strhující. V kamenném pohledu, kdy se musím pořádně lisknout, abych mohl dopsat komentář, protože ve mě film zanechal něco co jsem dlouho nepociťoval. (20.02.2012)

Režijná invencia Darrena Aronofskeho je neuveriteľná. Dokáže vôbec niekto iný tak brilantne reflektovať ľudské pocity iba pomocou kamery, strihu a hudby? Takisto herecké výkony sú vynikajúce - kreácia Ellen Burstyn patrí k tomu najlepšiemu, čo som kedy videl. Ale ani to mi nestačí. Requiem for a Dream je totiž devastujúcou mozajkou trápenia tak trochu samoúčelne. Nie je hlbokou, existenciálnou a nadčasovou filozofickou úvahou, ktorou mohl byť. Čo je pri jeho mimoriadnych formálnych kvalitách škoda. (03.04.2003)

Vynikajici film o zavislostech a to nejen na drogach. I kdyz je ze zacatku film jako trosku horka komedie, tak se zivoty vsech postupne horsi az to vyvrcholi v dost depresivnim finale. Herci hrajou slusne, prekvapil me Jared Leto, kerej byl fakt dobrej, od Jeniffer Conelly jsem dobrej vykon cekal, Marlon Wayans ukazal, ze umi hrat, a taky me prekvapila Ellen Burstyn, samozrejme, ze velkej podil na jejim vykonu ma fakt, ze byla dost hrozive nalicena, a jeji zavislost byla asi nejtezsi, ale predvadi fakt uzasnej vykon. Co se mi dal hodne libilo je vyniikajici, misty klipova kamera a skvela hudba. Jeden z nejlepsich filmu o zavislostech. (29.08.2005)

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)