Drákula roku 72´

Údajně nejhorší film v sérii o Draculovy, já bych s tím možná i souhlasil, nicméně nejvíce mě štval ten feeling 70 let. Jistě v té době to bylo asi normální ale mě doslova sraly ty hipísáci. Ale tohle nebylo pro mě to nejhorší, to nejhorší z celého filmu přišlo hned v prvních minutách. A to smrt Drakuli takhle debilní a odfláklou smrt jsem hodně dlouho neviděl a navíc jsem jí nečekal od Hammeru. Poté si film sice zlepší ale nejedná se o nic nového, Drakulu vyvolá jeho pra-pra vnuk Johny Alucard, no a tak se film rozjede aby skončil a já na něj po čase zapoměl. Je škoda že tu je plno scén tak odlfáklých a přestu tu jsou věci které byly příjemné, třeba herci kteří byly sympatičtí, jen škoda že Lee nedostal tolik prostoru a i atmosféra v pár scénách ujde a ten ceremoniál na oživení Drakuly byl fajn. (13.12.2012)

Měl jsem poněkud obavy, jak dopadne přenesení drakulovského filmu do současnosti. Přeci jen filmy z 50. a 60.let s Ch.Lee mají své kouzlo. Příběh lze rozdělit na tři části - kytarový večírek, obřad a lov. Kupodivu drží pohromadě, byť gotické scény - obřad, kostel, hřbitov, souboj, ale i úvod z roku 1872 - patří k tomu nejlepšímu. Psychadelická veselice hippies je vhodně doplněna hudbou M.Vickerse, která vytváří patřičně strašidelnou atmosféru. Ch.Lee ve svých upírských rolích nepředstavuje žádný umělecký koncert, ale jeho temné charisma je jedinečné - ostře řezané rysy, krvavé oči, uhrančivý pohled, pramínek krve okolo úst a vysoká postava zahalená v plášť. To P.Cushing je opravdovým Hercem, sledovat jej je radost. Každý pán má ode mne * a film 3* = 5*. Hammer mě nezklamal a zrození Draculy jsem si vyloženě užil. (29.08.2011)

Dracula v groovy a divokých 70. letech je nápad přinejmenším bizarní :), ale přesto se tam za zvuků funky rocknrollu tento nejslavnější upír dostal. Zas tak dobře si ale mezi těma cool sporťákama, prohlubujícíma se výstřihama, objemnýma účesama, drogama a večírkama a barevným funky oblečením neporadil. :) Je tu i trocha suchého britského humoru a spousta groovy hudby, ale to jen prohlubuje tu propast mezi scénami, co se tváří děsně vážně a strašidelně a kde to Christopher Lee očividně děsně žere, i když by tomu slušelo víc nadhledu. Sympatický je tu ale Peter Cushing jako jeden z potomků původního Van Helsinga a docela dobrá je i ta blonďatá Ilona Csáková s velkýma prsama, která hraje jeho vnučku, ale zbytek obsazení je hrozně sedmdesátkově ujetej nebo možná spíš sjetej :). Velmi zvláštní jsou třeba i úplné detaily jako velmi sofistikovaná metoda odhalování záhad, kterou předvádí Peter Cushing při rozluštění hádanky jména Johnyho Alucarda :). To bych fakt nečekala ani od univerzitního profesora a odborníka v oboru okultních věd :). Každopádně ikdyž Dracula málo tančí s prsatýma funky kočkama, málo jede v drogách a neřídí ani jednoho Jaguara, tak film docela uteče, je v tom pár dobrých herců, pár dobrých vtipů a zas taková tragédie, jak by se to mohlo na první pohled zdát, to není když se to bere s trochou toho nadhledu, ve kterém se nese první třetina filmu :). (02.11.2011)

Předposlední, z hammerovské série již sedmá část o nesmrtelném hraběti. Stejně jako závěrečný The Satanic Rites of Dracula (1973), i tenhle snímek se odehrává v Londýně na počátku 70. let, kde se podaří oživit legendárního Draculu v podání Christophera Lee. Po stopách mu samozřejmě jde potomek slavného Van Helsinga (opět výborný Peter Cushing), tentokrát je to navíc osobní záležitost díky Helsingovo půvabné vnučce. I když gotické hrady a lesy vystřídaly ulice velkoměsta plná hippies, pravidla hry se nemění. Osamělý hrdina se zase snaží přesvědčit detektiva, s kým mají tu čest, knížete temnot probudí poblázněný fanatik, a na upíry opět platí krucifix či svěcená voda. Jenom ta hudba odpovídá pokvětinové době, což mi do filmu nesedne, ale budiž. Každopádně jeho vzkříšení a následná likvidace jsou pořád zpracovány na slušné úrovni. (17.10.2011)

Hammer. Dracula A. D. 1972 aneb Dracula ve swingujícím Londýně plným otrhaných hipíků. Prazvláštní hybrid, který se mi svou úchylností dost líbil, přestože je třeba si přiznat, že kvalit dosahuje pramalých. Hudba na začátku jak z westernu a po zbytek filmu není o mnoho lepší, dobovej popík není můj cup of tea, a třebaže podobné melodie kazily i filmy s Jamesem Bondem z té doby, tam mi vadily daleko méně než tady, nějak se to k Draculovi nehodilo. Lee odehrál svůj démonický standard, ale opět byl trestuhodně málo využitej, Cushing zastínil všechny a všechno, jenže už bylo znát, že není nejmladší a omezil své výrazy na jediný - "ustaraný". Johnny Alucard (jak nápaditá přezdívka, ale jednou už tu byla - Son of Dracula, 1943) je ohavně slizký a skončí zábavně. Zato kočičky, ty tu stály za to, jedna vedle druhé, jak samotná Jessica Van Helsingová, tak hlavně Laura (Caroline Munroová), a když si odmyslím jejich bujné porosty v podpaží a tak různě, tálo by asi za to se na chvilku do té odvázané doby podívat. Scénář je samozřejmě slaboučký a děj prostinký, je to celé vlastně příjemně jednoduché, ale rychle to uteče a nudit to nestihne. A zdálo se mi to, nebo tam Coca-Cola měla zaplacenej dokonce i product placement? (09.12.2014)