Sósó no Frieren

Říkal jsem si někdy v průběhu minulého roku, že svět anime je v krizi. Ve chvíli, kdy jistoty typu Mušoku tensei zoufale zklamávaly, světové davy se rozplývaly nad naprosto plochým a dějově zmateným Šingeki no kjodžin, většina nových anime byli generické isekaie, středoškolské blbinky, zaměnitelné šouneny a nezábavné a neromantické shoujo, jsem moc neviděl světlo na konci tunelu a chtěl jsem si dát od anime pauzu. Ale podzimní sezóna 2023 a navazující zima 2024 mě vyvedly z omylu. Urodilo se totiž tolik skvělých věcí, že takovou úrodu za 25 let co sleduji anime nepamatuji. A nad vším na piedestalu zaslouženě ční Friren. Masterpiece, který je strašně těžké hodnotit slovy, jelikož člověk není zvyklý ze sebe sypat jen samé superlativy a zároveň si připadat, jako že to nevychválil dostatečně tomu, jaké to má kvality. Naposledy jsem u anime podobnou věc zažil, když jsem před 25 lety viděl svého prvního Miyazakiho, konkrétně Princeznu Mononoke. To že jsou díla studia Ghibli etalonem kvality anime je dnes asi už daná pravda. A tak nějak jsem si myslel, že lépe to už udělat nejde. Jenže dnes musím říci, že to není pravda. Frieren je totiž lepší! Je to nejen nejlepší anime seriál všech dob, ale nejlepší anime věc, který kdy vznikla. Vše dělá skvěle a já se teď těším, jak si celou první sérii dám teď znova budu vyzobávat další střípky, kterých jsem si při prvním shlédnutí nevšiml. To jak je to dobré nebudu už více rozebírat, protože bych byl moc dlouhý. To už jsem víceméně hodnotil u jednotlivých epizod a jiní to zde jistě shrnou znovu za mě. Nakonec už zbývá říci jen jedno. Já chci víc. 100 % (22.03.2024)

Úvodná epizóda dokonale vystihuje celkovú atmosféru a priebeh, akým sa anime ďalej uberá. Prvýkrát v živote som videl seriál, v ktorom mi nevadilo, že dej a samotná zápletka sú odsunuté na vedľajšiu (poslednú) koľaj v prospech dokonalého vykreslenia scény a emócií, ktoré postavy práve zažívajú. Na tému nesmrteľnosti verzus pominuteľnosti ľudského života mal veľmi dobrý nábeh už Fumetsu no Anata e, dokým sa v ďalšej sérii, vcelku ironicky, nezačal strácať vo vlastnej bezcieľnosti. Frieren má zatiaľ našťastie nabehnuté na to zapísať sa ako jeden z najunikátnejších projektov súčastnosti, či už postavami, témou, hudbou, animáciou, alebo prebudenými emóciami, ktoré vo vás ostanú po pozretí každej epizódy. P.S. YOASOBI a milet FTW. 28/28 - 100% (22.03.2024)

Asi budu zase za kverulanta, ale i když chápu ten koncept, že cesta je důležitější než cíl, a vysoko oceňuji originalitu námětu, až tak úplně mě to nechytlo. Možné spoilery. Pokud se něco děje nebo se dokonce bojuje, je to super, ale větší akční pasáže jsou tu vlastně jen dvě: střet se zákeřnými démony zhruba ve třetině a docela napínavá magická vyřazovací soutěž v závěru. Zbytek je víceméně bloumání - s tunou nostalgických vzpomínek, občasným vzájemným hašteřením a náhodnými setkáními s random postavami, se kterými je nutné pokecat o nesmrtelnosti chrousta. Navíc mi všechny ty charaktery přišly svým způsobem schematické (úplně nejvíc asi Fern, která většinu času víc než šestnáctiletou dívku připomíná šestnáctiletého robota). Na druhou stranu se určitě povedlo vykreslit nápaditý mnohovrstevnatý svět se spoustou průhledů do minulosti dávné i ještě dávnější, máme tu jakýsi nepatrný charakterový vývoj hlavní protagonistky a sem tam potěší i to připomenutí některých jednoduchých životních pravd. Jako například té, že svět je lepším místem, když má hrdinu, na kterého mohou všichni vzpomínat. (24.03.2024)

Moja TOP 5 anime sa mení!!! Frieiren je nádherne nakrútené, naanimované, napísané, nadabované, anime, ktoré môžem ako už kolegovia nižšie písali označiť za MASTERPIECE!!! Dlhšie sa príbeh síce rozbieha, a je to aj tým, že začína tam, kde ostatný končia... Vývoj postáv (dobrých aj zlých, dokonca aj vedľajších) je perfektný, a každý diel má čo povedať (občas som sa zamyslel a musel uznať, že vychutnať si prítomnosť je najviac). A po kľudných dieloch príde akcia a tá mi odstrelila dekel niekde k Jujutsu Kaisen (považujem druhú sezónu za naj akciu) a pár krát ju dokonca predbehla!!! A to som netušil, že sa dostaneme ku magickým skúškam a to bolo jedno veľké WOW!!!  Aj vďaka Frieren viem, že anime nikdy neprestanem pozerať a fandiť mu!!! (23.03.2024)

Nezasvěceným stačí vědět, že Frieren: Beyond Journey's End přišel jako velká voda a přepsal žebříčky nejlépe hodnocených anime, a to k veškeré nelibosti fanoušků Fullmetal Alchemist: Brotherhood, který do té doby kraloval první příčce a každé anime, jemuž mu se podařilo vyšvihnout se na jeho místo, brutálním způsob degradoval do nižších pozic. Frieren však nastolil situaci z dlouhodobého hlediska nemyslitelnou stejně jako tu, kdy by přišel nějaký film a sesadil z prvního místa Shawshank - většina lidí si pomyslí, co za cucáka tady zkouší narušit zavedené struktury. Jenže Frieren, hrdinka seriálu, není žádný cucák, ba naopak - neskutečně dlouholetá elfka, jejíž charakter staví na dvou hlavních vlastnostech: její kontrastní mentální (a fyzická) nevyspělost a její zkušenost v magii a bojích s monstry i lidmi. V mnoha střetnutích ji lze dokonce považovat (mimo jiné díky reakci postav) za svrchovaný, skoro až fyzikální zákon. Její postavení ve světě je nezpochybnitelné a každý, kdo se Frieren postaví, tvrdě zaplatí. Jenže jelikož podobně mocní jsou i její společníci, z dramatických scén a bojů se vytrácí napětí, navzdory skvělé animaci animátorů z Madhouse typické svojí prací s kamerou a ručně animovaným pozadím. Naštěstí akce neurčuje žánr celého seriálu, tomu jde o něco úplně jiného. Vypráví totiž příběh po skončení toho hlavního příběhu: Frieren se skupinou hrdinů porazila Krále démonů, zachránila svět a děj samotného seriálu tak začíná až zhruba po 80 letech od těchto událostí. Vnímání plynutí času, jeho neúprosnosti a vliv na naše blízké - to je to, nad čím Frieren vybízí, aby člověk přemítal. Práce s časem a jeho zhušťováním je pak velmi emblematická a projevuje se kupříkladu ve velmi četném výskytu shrnovacích montáží, během nichž se odehraje celá řada zajímavých věcí jakoby mimoděk. ___ Frierenu tak chybí jistá větší dějovost či jasné směřování, protože se skládá více méně z oddělených epizodních příhod. Přesto však vykresluje vztahy konzistentně a duálně (současnost x flashbacky) - slovy Dr. "bomby zabíjí lidi?" Oppenheimera: je to paradoxní, ale přesto to funguje. Nejde totiž o odvyprávění ultimátního epického příběhu (neboť ten už skončil), ale o něžně plynoucí epilog hrdinů dávných časů očima nastupující generace. (03.04.2024)