Seppuku
Harakiri
Obsahy(1)
V Japonsku 17. století zavládl konečně na čas mír. Tato situace s sebou ale rovněž nese nárůst počtu róninů - samurajů bez pána, kteří se leckdy bez prostředků potulují krajinou a pokoušejí se uhájit holé živobytí. Dochází rovněž k tomu, že se na prahu domů samurajských klanů, které dosud prosperují, občas objeví zoufalý rónin a žádá o poskytnutí pomoci při spáchání rituální sebevraždy - seppuku. Nezřídka ovšem v skrytu doufá, že se nad ním pán domu slituje a místo požadované smrti mu poskytne naději na lepší život. A některé klany již podobní příchozí začínají unavovat..
Jednoho dne zabuší na vrata klanu Iji postarší rónin (Nakadai Tacuja) a vznese obvyklou prosbu o pomoc se seppuku. Samurajové si ale nejsou jisti, o co tomuto muži jde ve skutečnosti. Ani oni sami se kodexu bušidó přísně nedrží, bude se ho držet nenadálý host? A nebo se snaží o něco úplně jiného a představuje pro čest klanu netušenou hrozbu? (vandalka)
(více)Videa (1)
Recenze (172)
Po mnohých rokoch som si s chuťou opätovne pozrel tento vynikajúci film. Považujem ho viac za sociálno kritický, než samurajský. Vynikajúcim spôsobom zobrazil, aké dôsledky mala doba mieru pre týchto jednoúčelových bojovníkov. A ako perfídnosť vodcov klanov fungovala aj pred štyrmi storočiami. Bola chvíľa, keď som zaváhal nad plným hodnotením, pretože mi to rozprávanie začalo pripomínať Šeherezádu, ale dramatické vyvrcholenie všetko uviedlo do správnych koľají. Aj keď som videl viacero filmov so samurajskou tematikou, Harakiri medzi nimi má svoje nespochybniteľné a nezameniteľné miesto. ()
Špičková záležitost, dokonale odvyprávěná, bezchybně zahraná, s perfektní atmosférou starého Japonska. Přemýšlel jsem, jestli by si někdo troufnul natočit remake, který by si tento film zasloužil mnohem více než řada jiných snímků, ale nebylo by snadné to hlavní role obsadit někoho tak charismatického jako je Tacuja Nakadai. Dnes by zřejmě byly souboje v závěru natočeny o dost lépe z hlediska choreografie bojových umění a práce s mečem. Přeci jen např. v Hrdinovi nebo Kill Billovi souboje s mečem nebo holí vypadaly jinak. To je ale jediná výtka k jinak mistrovskému dílu. ()
Dějově jednoduchá historka, leč až archetypální sociální síly a funkčně ozvláštněná sérií flashbacků. Vypiplané obrazové kompozice, požitkářsky zvolna gradovaný rytmus. Herectví Tatsuje Nakadaie žeru už od Lidského údělu a tady snad ještě o malounko víc. Závěrečný souboj nemá eleganci svého nepochybného dědice Kill Billa, ale ta těžkopádnost na mě působila sugestivně, realističtěji než obvyklé efektní balety s katanami. Celek rozhodně lze srovnávat s nejlepšími historickými Kurosawy a nevím, kdo má vlastně navrch. Kurosawa je velkolepější, Kobajaši jde víc pod kůži, na západního diváka úspěšně míří oba a já se přece nebudu tvářit, že jím nejsem. ()
Japonský duch.¬ Harakiri je japonský film. Tím je řečena největší část pravdy z pohledu nás Evropanů. Bez ohledu na kvalitu zpracování námětu jsou totiž jeho zpracování a jeho vnitřní složky ne-Japonci natolik vzdálené, že průměrný nepoučený divák bude v pokušení hodnotiti tento snímek jako pouze průměrný. Také já — jako ryzí Evropan — musel jsem se zamysleti a "ponořiti se" do ducha příběhu jaksi po japonsku, aby mi byly odhaleny jeho pro mne jinak skryté kvality. Nejsem totiž "intelektuálním" divákem, a jako takovému mi je cizí obdivovati jaksi už dopředu díla určitého "neobvyklého" či "zajímavého" podání. (Proto "intelektuálové" často hodnotí jsouce uchváceni stejně vysoko dílo výjimečné jako v podstatě prázdné či nepodařené — že, hanakonochi?.)¬ Svým sociálně-kritickým tnutím do duše japonské historie je případné přirovnati Harakiri k nejlepším historickým dílům evropským. Nejsem jejich znalcem, a tak namátkou mohu uvésti české snímky F. Vláčila (Údolí včel) a O. Vávry (Kladivo na čarodějnice) či sovětské S. Ejzenštejna (Generální linie). S tím, že žádný obraz není úplným. ()
Galerie (54)
Zajímavosti (13)
- Divadelní herec Tacuja Nakadai (Hanshiro Tsugumo) a Rentaró Mikuni (Kageyu Saito), který hrál především ve starších japonských filmech, se během svých společných scén nemohli dohodnout, jakým způsobem na sebe budou mluvit. Nakadai na základě svých zkušeností z divadla mluvil hlasitě, zatímco Mikuni jemně. Dostávali se kvůli tomu do silných sporů. Režisér přerušil natáčení do doby než se dohodnou, což se po třech dnech podařilo. (liquido26)
- Po přečtení scénáře, který se mu velmi líbil, si Tacuja Nakadai nebyl jistý, jestli je pro roli Tsuguma Hanshira ten pravý a jestli na ni stačí, ve 30 letech měl totiž hrát 50letého muže. Domníval se, že role by se hodila spíš pro jeho staršího a slavnějšího hereckého kolegu Toširó Mifuneho. Nakadai ale nakonec roli přijal. (alonsanfan)
- Tacuja Nakadai v rozhovore (2005) mimo iného potvrdil, že vyčerpávajúce boli aj celé dni natáčania v interiéroch a na kráľovskom dvore, kde muži museli kvôli vierohodnosti doby kľačať aj celý deň. Tým pádom sa telo správne nedokrvuje. (MikO_NR_1909)
Související novinky
Vyhřezlá střeva ve 3D
Máte na ně chuť? Obstará vám je odborník – Takashi Miike (foto). Tento týden mají v Japonsku premiéru jeho samurajská jatka 13 Assassins a zdá se, že Miikemu zachutnaly remaky i historická témata. V… (více)
"Seppuku (česky „plátkování žaludku“, japonsky: 切腹) je japonská rituální sebevražda. V Evropě je též známá jako harakiri (腹切) (česky: „řezání břicha“), ovšem tento termín, který je tvořen stejnými znaky použitými v obráceném pořadí, je v Japonsku pokládán za poněkud vulgární a samotnými samuraji nebyl nikdy používán. Muži si v kleče prořízli břišní dutinu krátkým samurajským mečem (wakizaši) (překl. „společník“), a to vodorovně zleva doprava, pak mohl následovat ještě svislý řez. Následně jim pobočník usekl hlavu, aby tak ukončil jejich utrpení. Někteří bojovníci ale dali před stětím přednost vlastnoručnímu probodnutí hrdla či srdce." Zlomový bod japonskej kinematografie, epochálnych veľkofilmov a zobrazovania feudálneho systému a pozície samuraja v stredovekej spoločnosti. Kobajaši sa stavia spôsobom rozprávania a čiastočným formalizmom do priamej štylistickej opozície voči Kurosawovým monumentálnym freskám. Minimalizuje technickú stránku, dej presúva z otvorených priestranstiev do komorných priestorov domu klanu, odstraňuje všetky rušivé prvky a pozýva diváka do výtvarne a kompozične nádherne čistých miestností a nádvorí. Tie tvoria kontrast - základný prvok filmu - voči spôsobu života a obydliam vďaka politike šogunátu množiacich sa róninov (pozn.: rónin=samuraj bez pána). Strmý prechod z blahobytu a dostatku do chudoby, bez práce a len malými šancami na uplatnenie sa pôsobí nielen zúfalstvo a biedu, ale aj úpadok a smrť. Opäť sa dostávame ku kontrastu; šľachta a klany zachovávajú tradície a morálny kódex (tradičný motív cti), vedú politiku odstupu a za každú cenu sa snažia udržať svoje meno bez poškvrny. Dekadencia róninov im pôsobí problémy a je ich bezprostredne najväčším problémom. Príbeh sa drží komorného a minimalistického pojatia, odvíja sa pred nami pomaly, a len postupne odhaľuje skutočnosť. Rozdelenie na dlhé časové línie z minulosti a súčasnosti je pre rozprávanie dôležité; samostatne rozprávané "príbehy", ktoré hovorí pán domu Tsugumovi a Tsuguma pánovi domu sú sprvu rozdelené, ale neskôr sa spájajú do výsledného celku, ktorý mení pohľad diváka na predostrenú realitu. Kobajaši je v tomto bode veľmi kritický a nenecháva na dobovej spoločnosti a systéme suchú ani nitku. Zaujímavá je ale aj technická stránka - dynamické nájazdy kamery, postupný detail, diagonálne zábery a striedanie pozičných uhlov. Schválne upozorním na jeden detail - zatiaľ čo v úvodných titulkoch sledujeme obrazy zo stredovou kompozíciou, prípade dokonale rovné pohyblivé zábery vpred/dozadu/vpravo/vľavo, vo filme sú takéto zábery približne dva. Akoby aj kamera mala svojou nerovnosťou a zošikmeným prostredím upozorňovať na nespravodlivosť a zlé sociálne pomery. Obraz samotný však zaváňa perfekciou (najmä v zreštaurovanej verzii - vďaka bohu za kvalitné HD BluRay releasy). Hmatateľnú atmosféru filmu umocňuje len striedmo využívaná charakteristická uhrančivá hudba. Najlepším prvkom samotného filmu je však hneď po premyslenej a až prekvapivo dômyselnej (Kobajaši na mňa miestami pôsobil ako druhý David Fincher) réžii dychberúce fotogenické herectvo Tacuja Nakadaia (excelujúceho predovšetkým vo vynikajúcich dialógoch, ale aj ostrom boji), ktorý sa zapísal do análov svetovej kinematografie tučným písmom hneď vedľa legendy menom Toširó Mifune. Tvrdý pohľad, neústupný výraz v tvári, charakteristické povahové črty správneho samuraja. Pokojný, vyrovnaný. Obdobný výkon podáva v Kagemuši, ale až týmto filmom si vyslúžil priečku v mojich obľúbených. Vyvrcholenie filmu, bravúrne natočený súboj s majstrom Hikokuro Omodaka, a finálny masaker v sídle klanu patria k absolútnej špičke žánru. 100% POZNÁMKA: Zábery v titulkoch svojim pozdĺžnym pohybom symbolizujú samotný akt rituálnej samovraždy. () (méně) (více)