Harakiri

Mám celkom rád filmy zo starovekého Japonska a tento je obzvlášť zaujímavý. Aj ked sa film v druhej tretine dosť ťahá, tak začiatok a koniec sú výborné. Súbojov mohlo byť viac, aj ked oni neboli hl. témou filmu. Trochu mi však vadí, že hlavného hrdinu už dopredu nevykreslili ako nadpriemerného samuraja/rónina...malo by to lepší efekt. Hodnotenie: 80% (21.06.2013)

Podobně jako Imai-ovo Bušido se Kobayashiho Seppuku (česky známe jako Harakiri) vyrovnává se samurajskou morálkou. Je to příběh samuraje, který opustí nejen svou práci, ale posléze i její etiku poslušnosti za všech okolností, a jako mstitel se vydá na dvůr velmože pomstít smrt svého zetě, v jejímž přímém důsledku zemřela i jeho dcera. Třebaže je to film vlastně samurajsko kritický, jeho kouzlo zvláště pro Evropana nepochybně spočívá v tom, že má v sobě nádech právě samurajského filmu. (08.02.2004)

Feudalni japonsko, cernobile, samurajove.. rika vam to neco? Ne, tentokrat to neni Akira Kurosawa a prave proto je to tak dobre. Dalsi dukaz o totalni prehodnocenosti tohoto rezisera, ktereho na jeho vlastnim hristi Masaki Kobayashi porazil hned prvnim filmem co jsem videl. Nuda a roztahanost typicke pro Kurosawa filmy v nedohlednu, Harakiri je poutavy, vypravecsky chytre designovany pribeh. Narozdil od Kurosawy, ktery ze samuraju delal desne borce a noblesni japonske rytire, Kobayashi to vidi jen jako povrchni pozlatko, uvnitr jsou na tom podobne jako dnesni politici. Skvele natoceno, na svou dobu misty az experimentalni hudba a ve svem zanru jeden z nejlepsich kousku. Kdyz tenhle film videl Kurosawa, s pocitem, ze je to lepsi, nez drtiva vetsina jeho tvroby o kterou se celou dobu snazi, musel mit chut spachat harakiri bambusem. 8/10 (16.06.2011)

A potom se člověk diví, že se mladí Japonci tak rádi samovraždí. Vždyť ti chudáci šikmoocí za to ani nemůžou. Mají to zapsané v genech tak tučným písmem, jako šikmé oči. Očekával jsem opět nějakou blbinku pro pár nejzapřísáhlejších fajnšmekrů japonské kinematografie. A ejhle. Překvápko. Film se mi docela líbil. Tatsuya Nakadai je strašně sympatický šikmoočař, protože vypadá úplně jinak než všichni ostatní. Především se pěkně obléká a nosí slušivý hairstyle. Navíc je správně naštvaný a připraven povyprávět svůj životní příběh. Samurajské scénky nejsou úplně marné. Když pan režisér tušil, že tohle už by nezvládl, tak neváhal uhnout kamerou. Dávám velmi pěkné 3* a jen se tiše ptám: ,,Vážně měl film 135 minut?" (10.09.2012)

Áno aj nie. Harakiri sa dá vnímať ako výpad proti aureole obklopujúcej samurajskú tradíciu - ako "kritika pomerov v japonskej spoločnosti na začiatku obdobia Edo", ako "koktejl bolesti, poníženia, hrdej tradície a úpadku", ako "vytriezvenie z heroických samurajských klaďasov", ako "samurajská dráma o pomste a cti"... Tým všetkým určite je. No nie tu je ukrytá jeho stálosť. V prípade Kobayashiho Harakiri je cesta od nesmrteľnej skoro anti-žánrovky ku absolútnu dláždená predovšetkým svedectom o nebezpečenstve unáhlených súdov a poukázaním na ohavnosť úplne každého systému, nech už sa zrodil z akokoľvek krásnej alebo hoci len svojou dobu vyskuhranej myšlienky. Všetko, čo je spútané, bolo pristrihnuté, slepne a znecitlivie. Deprimujúce, no v spoločnosti presne takýchto filmov sa toto poznanie dá aspoň zdielať. (15.09.2011)