Černý prapor

Co dneska působí lehce směšně muselo v osmapadesátém působit jako zjevení - "akční" film z exotického prostředí s množštvím přestřelek a megakorbou Františka Peterky. Zločinecké francouzské legie tu jsou samozřejmě vylíčeny jako sběr toho největšího póvlu (vraždy civilistů) a zločinců (SSman jako velitel), kteří nemají za nehet soudržnosti (zabití spolubojovníka kvůli kořisti) ale zřejmě ani bojových schopností - vietnamčíci jsou porád někde v houští, ale legionáři padají jak hrušky. Ale už jen kvůli výpravě a zajímavému námětu by tenhle film mohli rádi shlédnout nejen sběratelé obskurností z let padesátých. (18.08.2009)

Stejně jako u Oázy oceňuji dobrodružný válečný příběh českých vojáku v exotických krajinách. Určitá nedokonalost je dána spíš dobou vzniku než neschopností filmařů. Vojenské prostředí expedičních armád znám dobře a mnohé situace rozhodně nejsou vybájeným povídáním od flašky piva. Při vší prostotě zpracování nemyslím, že by tento film neměl atmosféru a napětí. (06.07.2022)

Ačkoliv někde mám DVD v pošetce, koukal jsem na to jako na DVD rip. A bylo to krkolomné koukání, protože původní DVD jsem nemohl najít a rip nebyl otitulkován (pokud byly ovšem v originále). A jelikož je film z cizinecké legie, kde se to po válce jak nám soudruzi chtěli předvést hemžilo všelijakou havětí a pakáží, mluví se v něm dost internacionálně. Převažuje francouština, němčina, ale zaslechneme i polštinu, angličtinu a italštinu... Naštěstí naši ,,hrdinové'' - chápej odpadlíci od socialistické společnosti u nás - mluvili česky a tak člověk s částečnou znalostí ostatních jazyků pochytil o co tam šlo. Hlavním posláním filmu bylo divákovi ukázat jak se zle Čecháčkovi povede v tom širém západním světě když zběhne z náruče lidu a odmítne být veden prozíravou KSČ. V utečeneckých táborech to není žádný med a tak často pak nezbývá než se upsat legii. Ta ale žoldáky posílá do celého světa a tak si člověk vlastně moc nepomůže... Náš hrdina se tak ocitá v konfliktu, který dnes známe pod názvem První indočínská válka. V roce 1949 přerostl konflikt v regulérní válku. Francii podporovaly Spojené státy, které jí dodávaly zbraně, Viet Minh pak lidová Čína, což umožnilo partyzánské jednotky proměnit v regulérní a generál Vo Nguyen Giap mohl zahájit ofenzívu od čínských hranic. Dobyl Lai Khe u Tonkinského zálivu. Při další ofenzívě zahájené v září dobyl postupně Dong Khe, Cao Bang a Lang Son. Francie přišla o 4800 svých mužů. Ale aby toho ve filmu nebylo málo a jen se nebojovalo se lstivými Vietnamci, Češi mají problémy i na základně, protože tam náhodou potkávají své staré známé z války. Legie se u náboru neptá na minulost a na vytetovaná čásla a písmena v podpaží nehledí. Každý chlap se počítá! No. Co k filmu dodat. Musel jsem se často pousmát nad tím jak si filmaři poradili s tropickou džunglí. Film se točil tuším Na Štvanici v Praze a kupodivu, černobílá barva, pár palem a pár holých bambusových prutů umně zapíchaných do rákosí či maliní dojem pralesa téměř vytvořilo. Vojáci používají jeepy i americké náklaďáky, zbraně také celkem seděly a uniformy holt byly německé... I tak musím ocenit tu snahu dát si práci s dobovými reáliemi. To vše správně ozvučeno kuňkáním žab, křikem papoušků a neustále roseno rozprašovači vytvořilo dojem dusného vlhkého pekla, které je nepříjemné pro bytí samo o sobě. Souhlasím tedy s ostatními. Na jednu stranu oceňuji snahu a také skutečnost, že se filmaři pustili do nejednoduchého úkolu zpracování válečného konfliktu na druhé straně světa, na stranu druhou zcela opovrhuji sděleními divákovi o tom, kterak ve světě uprchlík zajde. Naštěstí to tam nijak zásadně nevyčnívá a film je díky tomu velmi dobře koukatelný na rozdíl od jiných budovatelských hrůz té doby. Dávám za tři lahve Bols. * * * (08.07.2018)

V tomto snímku nedá moc námahy oprostit se od ideových a tendenčních prvků, vzhledem k netypickému prostředí. Vladimír Čech vytvořil poměrně slušnou atmosféru džungle, vlhkostí a horkem zpocených legionářů a přestřelek. Legionáři bojující pod cizím žoldem a za ideje, které jim byly většinou ukradené, nebyli v žádné době jehňátka a právě to je ve filmu trochu využito a zneužito. Jaroslava Mareše už od dětství považuji za velice křečovitého a slabého herce s příšernou dikcí a mimikou. Výraz jeho hrdiny Václava Malého při zjištění, že gestapák Wolf je vrahem jeho otce a sestry je snad to nejlepší, co kdy předvedl, avšak o skutečnosti, že voják, který se složí po první bojové zkušenosti a dobrovolně jde sloužit veliteli jako burš, s ním po onom zjištění pravdy odchází do džungle na férovku, bychom mohli dlouho polemizovat! (23.08.2011)

Pokud se odvrátíte ke své vlasti zády, tak se se zlou potážete, zkazí se vám charakter a vůbec budete „znechucující“ osoby. Tolik za idejové vyznění, které však naštěstí děj pouze okrajově orámovává a nestaví se před jinak ryze dobrodružný formát snímku. Přes nepopiratelnou poplatnost době je tedy Černý prapor sympatický filmem. Již jen z toho důvodu, že se svým námětem a žánrem v tuzemské šedé uniformovanosti let padesátých prostě vyčnívá. Je to v mnoha ohledech nedotažené a teatrální umírající scény jsou, při vší úctě k tvůrcům, prostě úsměvné, ale i tomu navzdory jde o dobrý snímek. Především díky závěru a několika silným scénám. Dobrá, neprávem zapomenutá žánrovka, kterých dodnes máme jako šafránu. (23.12.2007)