Godzilla Minus One

Druhá světová válka skončila, Japonsko ale ještě ani zdaleka nemá vyhráno. K jeho břehům se totiž blíží gigantické monstrum. Povede se ho zastavit, nebo zdecimovaná země padne na úplné dno? Godzilla Minus One je přehlídka skvěle vypadající destrukce, funkčního patosu a lehce přehnaného japonského herectví. Dohromady je to však i pro Evropana bez problémů ukoukatelná podívaná, jejíž tvůrci mají dost nadšení, nápadů i úcty k původním filmům, abyste se v kině ty dvě hodiny skvěle bavili. (02.12.2023)

„Oceán patosu, dáme si do nosu!“ Při vší úctě k japonskému válečnému traumatu i k faktu, že Godzilla je jejich národní klenot, tento způsob ještěrky zdá se mi poněkud nešťastným. Moře patosu, dějové zvraty podle hollywoodského mustru a hrdina Koichi jako neusmrtitelný klikař. OKÉNKO S KLIKOU: [][] Co všechno přežil? ≈≈ Pilotování letadla kamikaze v poslední den války. ≈≈ Jako jediný přežil útok Godzilly na ostrov Odo. ≈≈ Jen o fous unikl její tlamě při zničení lodi Kainshinmaru u souostroví Ogasavara. ≈≈ Sandál mu nerozhodil ani blízký výbuch atomovky, jadernou ještěrkou z kloaky vyvržené na město Ginza. ≈≈ Rozdýchal i druhou sebevražednou misi v kokpitu letadla, při finálním souboji s obludou. ≈≈ Suma sumárum, přežil 2x své kamikaze a 4x útok Godzilly! Ten by přežil snad i harakiri. [][] Pobavila i nelogičnost scény s freonem, bublajícím ještěrce pod zadkem. Ona čouhá z vody po pás i s panděrem, jak stojí na zadních, čili pod ní je očividně mělčina, žádných 1500 m hloubky! Tři hvězdy za scény poválečného zmaru a beznaděje, mezi chatrčemi z materiálů co dům v ruinách dal. (07.02.2024)

Repetitivní lamentování nad traumatem a výčitkami svědomí hlavního hrdiny časem nudí, ale ponurý tón troskotající japonské pozice ve válce přihrává gigantickému monstru vrchovatě. Godzilla je zde za zlověstných tónů temné hudby symbolem hrůz války, včetně devastující jaderné hrozby. Oceánské scény s ní jsou vynikající, mají gradaci i nápady, jak z jejích fyziologických možností vytěžit maximum. Je hrozivá, naštvaná a nezničitelná. Scény s ní ve městě jsou pouze doplňkové, jakoby tvůrci nechtěli opakovat stokrát viděné (i v amerických monster filmech) a chtěli si udržet specifický lodní a vodní dějový charakter. Rozpočet $15M USD na tak kvalitní CGI mayhem je neuvěřitelný a úspěch v amerických kinech by mohl znamenat změnu uvažování hollywoodštích rozpočtářů, co potřebuje a co nepotřebuje dobrý biják. V tomto ohledu je Godzilla Minus One podobným “transformačním fenoménem” letoška, jakým byl Barbenheimer. (13.12.2023)

Dost možná nejlepší Godzillovská adaptace vůbec. Jamazaki ukazuje, že i s relativně malým rozpočtem (no těch 15 mega je prý málo, prý to stálo o mnoho více) rozehraje velké divadlo s nasranou příšerkou z hlubin. CGI opravdu na hollywoodské úrovni a malá dramata hrající někde dole dokazují, že Japonci se s druhou světovou stále nějak nedokáží srovnat. Místy dost napínavé. Velký palec hore. 80% (01.06.2024)

Tenhle dramatický koncept chtěl oživit už Edwards v roce 2014, ale masovému úspěchu jeho Godzilly zřejmě zlomil vaz hollywoodský diktát. Godzilla -1.0 to má v tomhle o poznání jednodušší, protože byla natočená v porovnání s USA za pár babek a v daleko více Godzilla friendly enviromentu, než je americká továrna na sny. A výsledek je něco, za co se tvůrci nemusí stydět. Samozřejmě to není ten naboostovaný těžkotonážní eye-candy spektákl, kterým se může chlubit západ, ale má to skvěle sevřenou atmosféru post-apokalyptické doby po druhé světové, zlověstnou ještěrku, ze které se podařilo vydolovat úplné maximum a i když je občas v některých záběrech znát limit production budgetu, pracuje se s ním skvěle. Do postav se mi však dostat nepodařilo vůbec a posmutnělý emocionální náboj mne zcela minul. Jeden z mála filmů, kterému by IMHO prospěla černobílá verze. (12.05.2024)