Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (72)

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je výborný především po estetické stránce.Na pohled i na poslech skoro dokonalý. Udělal jsem moc dobře, že jsem si ho včera po několika letech opět připomněl, opravdu stojí za to. Absenci, nějakého možná trošku lepšího příběhu bohatě vynahradí výprava a hlavně skvělá hudba, která se na vás line již od prvních minut. Velká spokojenost. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Moc hezký film, který na mě ale spíš než jako film působil jako encyklopedické heslo ,,Jean-Baptiste Lully" případně ,,Ludvík XIV." A protože jsem o těchto pánech už něco četl, snímek mě jaksi nepřekvapil. I tak se tu ale pár silných momentů najde (např. závěrečný Moliérův danse macabre), navíc hudba je skvělá, kostýmy, choreografie, to všechno funguje. Jsem spokojený - co jsem čekal, to jsem dostal. ()

Reklama

Tayen 

všechny recenze uživatele

Miluji všechny francouzské, historické a precizně udělané filmy a tento film splňuje všechny podmínky. Král slunce zase z jiného pohledu, ale opět krutý, sobecký (ani s matkou neměl slitování), zahleděný do sebe a na vrcholu vlastní moci, přesto ho jeho dvorní skladatem miloval víc, než vlastní rodinu (nebo právě proto?).Námět a herecké výkony jsou skvělé a celý film mi tak trochu připomínal Amádea, ačkoliv Amádeus je pořád Amádeus. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Léta běží, počet opakovaných zhlédnutí některých filmů vzrůstá, vztahy k nim se upevňují, ale člověk si uvědomí, že nemá cenu pod vlivem svých úchylek tyto snímky přeceňovat a zbytečně vychvalovat. Proto mažu svůj starší dementní komentář. Nicméně musím říct, že Gérard Simon je nějaký kameraman, Boris Terral je ďábelský herec (proč nehraje víc?) a Le Roi Danse je minimálně ze dvou důvodů výjimečné dílo: 1) Lullyho hudba je naprosto luxusní. 2) Je to můj nejoblíbenější historický film, jehož některé scény mě (mírnou povahu) přivádějí až kamsi. Ti, kdo se mnou seděli v kině, by mohli vyprávět... ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Svet tanečných kreácií napudrovane kudrlinkového obdobia (parochne,umelé mušky, dlhé pančuchy) éry kráľa Ľudovíta XIV, známeho aj pod menom kráľ slnko. Tanec, spev a divadlo boli znakmi doby, v priazni kráľa boli divadelníci, tanečníci, skladatelia, hudobníci. V deji zohráva úlohu nielen libertínsky spisovateľ Moliére ale aj dvorný kráľov skladateľ Lully. Snaží sa veľmi a za snahou nie je len zložiť dokonalú skladbu, ale i šanca uspieť na dvore ako cudzinec – Talian, ktorých kráľ inak veľmi v láske nemá. Dvor sa zabáva, hnevá (podľa hĺbky svojho náboženského presvedčenia a najmä príklonnosti ku kráľovi alebo jeho matke), hrdinovia prežívajú drámy vzájomných vzťahov, tvorby, citov. Kostýmovo, hudobne a kompozične uchvacujúce, dejovo priemerné. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)
  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)

Reklama

Reklama