Světýlka z blat

Další z televizních pohádek ze začátku 90.let, které mám od dětství v oblibě, vedle třeba snímku Pravda a Lež. Obě se natáčely větším dílem v exteriérech a tím mě přitahovaly, ortodoxní studiovky nejsou zrovna šálkem ze kterého bych rád píval... Ale k příběhu. Co všechno je žena schopná kvůli majetku a lakotě provést? Odpovím si dám - cokoli. Třeba i zabít. A ne jednou! Pavlína Mourková je zde naprosto uvěřitelná a já ji už v dětství nesnášel, měl jsem za to že je taková i ve skutečnosti, tak moc jsem ji tuhle roli sežral! Málo pochopitelné je pak stanovisko jejího manžela hospodského Petra Štěpánka, který je jaksi nečinný, ale jsme u dětské pohádky, ne u dramatu pro dospělé, takže šlapu na brzdu... Jak nám ukáže Stanislav Zindulka, cholerici a snad i duševně nemocní jedinci se zhusta vyskytují i v lidových bájích a příbězích, stejně tak sexu a půvabuchtiví borečci kteří dělají ramena když se chtějí dostat pod sukně, aby se následně ukázalo že jsou to obyčejní slaboši když na ně někdo udělá BU BU BU, viz Jirka Langmajer. Nejslabší částí inscenace je podvodní království rusalek, ale tam to asi jinak ani nešlo, režisérka se s tím vypořádala dobře a já nemůžu než udělit plný počet bodů. (15.06.2023)

Velmi příjemná, kvalitní a podařená pohádka, ve které sice záporná postava spáchá dvě čistokrevné vraždy, ale dobro se přece jen ukáže silnější než zlo a vše skončí tak, jak v pohádce má. Kuklová si zahrála tak trochu Nebojsu a trochu zcela naivní dívku. Ale jsme v pohádce a tam takové věci neřešíme. Kladně hodnotím venkovní lokace, skutečný dům i nádobí, prostě filmařsky vše výborné. Naprostá spokojenost na to, že šlo o klasickou nedělní pohádku. (15.10.2012)

Pavlína Mourková je přesně ten typ herečky, která může bez sebemenší námahy hrát potvory a pěkně zákeřné postavy.Právě takové postavy jí vždycky zblajznu i s navijákem. Kdo s čím zachází, tím také schází. Na štěstí v pohádkách vyhrává dobro nad zlem. Zlo je samozřejmě po zásluze potrestáno. Jinak by to ani být nemohlo. (06.10.2012)

Československá televizní pohádka z chodského prostředí od známé pohádkové režisérky V. Janečkové. Hlavní postavu, závistivou a krutou Markytu, jež hodí do tůně dva nepohodlné lidi, aby se mohla zmocnit majetku, hrála velmi přesvědčivě P. Mourková, jíž tento typ rolí neuvěřitelně sedí. V druhé rovině příběhu se představí statečné a nebojácné děvče Hančí (M. Kuklová), jež sama přemůže netypickým způsobem bandu lupičů a jež hledá ženicha, který by nebyl bačkora. Ve vedlejší roli určitě zaujme S. Zindulka, hrající vzteklého pantátu, otce Hančí, jenž se dokáže rozlítit kvůli maličkostem a jeho cholerický výstup při obědě je až zábavný. V pohádce se též objevují bludičky (D. Morávková a J. Preissová), ale ty byly pro mě až na okraji zájmu. Pochopitelně se v pohádce objeví v malé roli i manžel režisérky P. Štěpánek, představující majitele hostince, trpícího pod pevnou Markytinou rukou. Světýlka z blat hodnotím jako průměrnou, lehce morbidní pohádku, domnívám se, že paní Janečková natočila povedenější a zajímavější díla. (01.02.2015)

Vcelku koukatelná, místy až dramatická pohádka. Na to, že vznikla v první polovině 90. let vykazuje spíš rysy klasických pohádek z 80. let, což jí je pochopitelně ku prospěchu (ještě nebyla poznamenána polistopadovým úpadkem české televizní tvorby). Zindulkova role cholerického otce od rodiny mi přišla víceméně zbytečná a s linií hlavního příběhu nijak nesouvisející. Naopak návrat Marjánky a jejího syna mezi smrtelníky byl až příliš urychlený, objevili se v hospodě jako by nic ihned po scéně s utonutím Markyty. Přece jen bych čekal alespoň krátkou scénu, jak je bludičky vynášejí z vody ven a ve vsi se shledají s rodinou a přáteli. Průměrných 50%. (08.10.2020)