Na dotek

Do předvčerejška zněl můj plán tak, že kdybych někdy ulovil zlatou rybku (což se stane dost stěží, protože nerybařím), jedno ze třech přání by určitě a na tuty bylo, aby mi Nathalie Portman udělala striptýz a zatančila na stole. Po tomhle bijáku je mi jasné, že dalších přání bude muset padnout na bryndák, protože to bylo ještě horší než jak jsem si představoval... No a když už tu šupinatou cácoru budu držet pod krkem, do třetice všeho chlapského bych si přál, aby tu celou show fotila Julia Roberts. Ta se mi totiž nikdy (to nikdy myslím vážně) nelíbila tolik, co tady. Výborná herecká sebranka, skvělý nápad a dialogy vybroušené jako ten nejčiřejší diamant, to jsou přednosti filmu, který jsem cítil tak blízko, jakoby byl na dotek. (05.03.2013)

film přinášející pár zajímavých poznatků: jude law se dokáže na plátně rozbrečet, clive owen dokáže víc než jen propichovat lidi mrkvema, natalia portman si může docela dobře vydělávat i jinak než herectvím a julia roberts vypadá pořád dost dobře i v sedmatřiceti... každý si ode mě tedy zaslouží jednu hvězdu. 80% (16.11.2008)

Podle "nepříjemných" témat posledních tří počinů Mikea Nicholse (mého oblíbence) to vypadá, že neprochází zrovna nejlehčím obdobím :) ... Všechny se ale vyznačují charakteristickým režijním přístupem a pečlivým výběrem scénáře. Když přičtu skvělé výkony hlavních představitelů, pak musel vzniknout film, který možná není pro každého, ale na mě zapůsobil v maximální možné míře. A já byl při závěrečné skladbě v rozpoložení, které by chtěl u diváka vyvolat asi každý tvůrce.... Jen tak dál pane Nichols a máte mě na svědomí :) (11.02.2005)

Brrr.. jednoduše zvláštní film na hollywoodské poměry, ovšem příjemně jízlivý a místy zatraceně pravdivý. Na jednu stranu vtipné repliky, ale na tu druhou vulgární dialogy, vyhrocená slovní agresivita a především chladné milenecké vztahy. Odcizenost a odlidštěnost hlavní čtveřice navíc podtrhují interiéry, jejich studené barvy mají jasný úkol: ještě víc poukázat na citovou vyprázdněnost. Je patrné, že látka přišla z divadelních prken, tohle bitevní pole nicméně chutná i ve filmové podobě. A to díky jisté Nicholsově režii a pochopitelně hercům. Všichni hrají s obrovským nasazením, zřejmě nejlépe z nich dopadl Clive Owen, paradoxně toho času ten nejméně hvězdný, ovšem jeho výstupy nemají chybu – třeba ten při hysterické zpovědi manželky z detailů její nevěry. Natalie Portman odvážná, Julia Roberts kvůli své postavě možná nejméně zajímavá a Juda Lawa bych kvůli jeho sobeckosti a slabosti nechtěl na ulici potkat. Hodně konverzační a docela ostré. (12.12.2005)

Když je vztah osobním nebezpečím a myšlenka na vážnější závazek najednou nepříjemná. Nichols umí nasadit do hlavy nesnesitelného brouka nejistoty a nevědomosti nad drahými polovičkami a rozeznívá tak alarm nad smyslem jejich hledání. Někdy prostě nechcete vědět o tom druhém všechno a až minutu po dvanácté vám dojde, co bylo tím klíčovým aspektem vašeho citu. Záhadnost toho druhého. A pak už je pozdě na to chtít se vyvarovat všech krutostí, protože ať teď řeknete cokoli, nic už nebude jako dřív. Ztratíte se a přitom budete stále stejně blízko. Na dotek - ale bez něj. Pocitový dryák, ale filmová dokonalost. (17.07.2005)