Režie:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrají:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Film plný písniček, optimistických úsměvů, radosti a sportovních úspěchů. I to byl život nejmladší generace poválečného Československa, vstupujícího v této době do další etapy národních dějin, vrcholících Pražským jarem a tzv. obrodným procesem. Propastný rozdíl chápání a pojímání historické úlohy v rámci politických proměn padesátých a přelomu šedesátých let je zvláště citelný např. v porovnání s Kohoutovým budovatelským eposem Zítra se bude tančit všude. Fenomén zlatých šedesátých v čele se Šlitrem, Suchým a semaforským humorem je teprve na startu. ()
V roce 1960 proběhla v Československu II. celostátní spartakiáda, což bylo hromadné veřejné tělocvičné vystoupení, celkově pojaté také jako ohromná slavnost spojená hudbou a tancem, kdy si každý cvičenec přál dostat se do Prahy na Strahov. A protože se skutečně jednalo o ohromnou událost, bylo nemyslitelné, aby o tom nebyl natočen, samozřejmě v rámci agitace, hraný film. A vznikly dokonce rovnou dva. Ryze dětský ´Kouzelný den´ (1960) a tento, pro změnu pojednávající o svazácích. Snímek, v obrazovém formátu technologie Cinemascope, plný hudby, úsměvů, typických lumpáren a hlavně nějaké té romance, což je hlavní dějová linka. Ano, od prvních minut tu jde především o lásku a když si vezmeme celý koncept snímku jako takového, lze jej pojmout něco jako předfilm daleko slavnějšího filmového počinu ´Starci na chmelu´(1964). Patřičná ideologie je daná, naivita zrovna tak, ale celkově se nedá říct, že by byl snímek nějak špatný. Je to jen obyčejný zamilovaný příběh jazzového trumpetisty a tanečnice, který má kupodivu romantickou šablonu, jaká se dnes hojně v romantických filmech používá. Pražské prostranství s krásnými scenériemi a spartakiádní atmosféra už slouží jen jako kulisa. Dnes je historicky nejzajímavější scéna z Karlova mostu, po kterém, jak lze vidět, ještě jezdí auta. Kazí to jen samotný závěr, kdy jsou použity přímé záběry průvodu cvičenců jdoucí Václavským náměstím v Praze. Tady již z toho vyvěrá hořká pachuť propagandy. Nutno podotknout, že je totéž i u druhého již dětského filmu, výše zmíněného. ()
Děj a zápletka: blbost. Scénář: ehm. Režie: ? Technika: hm, to už stojí za zmínku. Širokoúhlá kamera, vynikající objektivy prakticky bez znatelného zkreslení (jaký to rozdíl oproti zkreslení bijícímu do očí např. v Medenej veži. Zachycení atmosféry doby: pozoruhodně dobré. Jakkoliv je děj poplatný době, nemohu se ubránit dojmu, že 1) se filmaři inspirovali imperialistickou produkcí žánru American Musical Comedy (dnes se tomu říká muzikál) a 2) Starci nejsou zase takovým originálem a mají svého přímého předchůdce. Kromě toho na filmu zaujmou dobové reálie Prahy jako např. auta na Karlově mostě, Bruselská restaurace na Letné, restaurace Barrandov v ještě provozuschopném stavu nebo ještě stojící Stalinův pomník. Kromě toho ve filmu vidíme ještě vlasatého basistu Jana Přeučila, trombónistu Jiřího Hrzána nebo na cestu k Národnímu divadlu se tázajícího Karla Augustu - všechny v jedněch z jejich prvních filmových rolí. Jako dobová výpověď věrné, díky technologii zapamatováníhodné, jako samostatně stojící film neobstojí... Lepší 1*. ()
Velmi zdařilý pokus o nástin dokonale fungujícího idilického socialismu. Takhle nějak to asi mělo vypadat, kdyby se vše povedlo a lidé nebyli chamtiví a zkažení...Na první pohled vizuální stránka připomíná spíše americký film, kamera , světla a kompozice je velmi zdařiá, pak však uslyšíte první hesla a oslovení soudruhu. ()
Venkov dobývá spartakiádní Prahu nespoutaným jazzem, prostotou a nesmělostí. Veskrze banální dílko mě oslovilo již při prvním shlédnutím lehce naivními scénkami nočního vyhrávání na střeše kolejí či na pražských vozovkách, mileneckého tokání v uvolněných socialistických exteriérech či na periferii, kde vyrůstají obludná sídliště, hlídaná sentimentálními staříky s harmonikami… Karla Chadimová a ta muzika ovšem rozptýlily veškeré kouzlo nechtěného a z celého panoramatu zbyly jen ty vzpomenuté vtahující scény, na něž se pokaždé, když se k filmu vrátím, těším nejvíc, a ty písně, na něž se nedá zapomenout, jakkoliv hlavní hrdina vskutku nebyl žádný Armstrong. Pominu-li propagandistickou stránku filmu, dá se mu vytknout více věcí, zvláště příliš omezená délka, která nedala vyznít i ostatním postavám, které tak jen sekundují ústřední dvojici. To mě zamrzelo zvláště u Ráže a Hrzána, jejichž hrdinové by se ve spartakiádním reji mohli uplatnit mnohem výrazněji. Přesto, když motorky ze Strakonic projíždějí kolem Zlíchovského kostelíka, vidím se vždycky sedět omládlý na skále pod sochou svatého Jana Nepomuckého, jak někde za řekou vyhlížím dívku sušící si vlasy… Romantika. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (6)
- Film je jedným z mála, v ktorých sa objavuje záber na Stalinov pomník. (Jello Biafra)
- Záběry na večerní Prahu byly pořízeny ve studiu. (M.B)
- Tématu tehdejší Spartakiády se věnoval i dětský film Kouzelný den (1960). (NinadeL)
Reklama