Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Zvláštní film... je jako zpověď následovaná patřičným počtem otčenášů, z které vyjdete očištěni. Je jako připomínka času a toho, že náš život probíhá v kruzích a mezní situace se neustále opakují. Je jako mámino pofoukání rozbitého kolene a zároveň jako tátova pobídka, že je potřeba jet na tom kole, ze kterého jste spadli, dál. Je jako... rozepsaná báseň, která nikdy neskončí. (21.04.2012)

Tenhle film hledá harmonii někde mezi čistotou a špinavostí. Kupodivu ji za pomoci přírody a moudrosti nachází. Dlouho jsem se u sledování necítitla tak vyrovnaná a uvolněná. Myslím, že má moc dostat se člověku pod kůži a nenásilně mu ukázat jak to v životě chodí. Umělecké dílo s příjemnou hudbou a krajinou. 4*. (08.09.2011)

Meditácia obrazom a zvukom, poézia s minimom slov. Táto všeobjímajúca alegória o kolobehu života (v ktorej je rovnako možné nájsť budhistické ako i kresťanské motívy) stojí ako vzácne výbrusený kvalitný diamant aj sama o sebe, ale ešte fascinujúcejšiou je skutočnosť, že plnú hĺbku svojej krásy odkryje až potom ,čo si tento film zaradíte v kontexte predchádzajúcej filmografie Kim Ki-Duka. (09.12.2004)

Je to jako nekonečná smyčka, která se stále opakuje a nikdy nekončí. Stejně jako koloběh výroby nebo vody funguje koloběh života a smrti, který je nádherně ztvárněn v tomto dozajista působivém filmu, ve kterém smysl života dostává důraznou podobu zobrazující jeho podstatu. Přenádherná krajina, ve které se příběh odehrává je působivá a samotný režisér díky ní ihned vpaluje divákovi do tváře řadu zákonů, které prostě musejí fungovat. Jenže život jedince není tak jednoduchý jak se na začátku tváří. Příběh je výborně ztvárněn, já jako ukecaný člověk můžu naléhat maximálně na to, že se v něm moc nemluví, ale takový prostě Ki-duk Kim je, mluví za něj příroda v celé své šíři a kráse. A když to takhle funguje, tak není problém říct, že tento film za tu námahu každopádně stál. --- Chtíč vzbuzuje touhu vlastnit. A ta probouzí vražedné úmysly. (25.10.2007)

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem. (26.11.2004)