Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přestože je po mozkové mrtvici od roku 1985 paralyzován, čas od času se italský režisérský mistr Antonioni vrací za filmovou kameru. Povídkový snímek Eros je už druhý projekt, na němž přijali spoluúčast další režiséři - podobně jako v roce 1995, kdy psychologický snímek Za mraky (1995) s Antonionim spolurežíroval Wim Wenders. V povídce Ruka se Wong Kar-wai zabývá svým utkvělým tématem osamělosti muže pohlceného milostnou vášní: v Hongkongu roku 1963 propadne mladý krejčí Chang osudovému citu k prostitutce. V povídce Equilibrium se Steven Soderbergh vrací do New Yorku roku 1955 příběhem o psychiatrovi, jeho neurotickém klientovi a erotizující vidině krásné ženy. Povídka Nebezpečný vývoj událostí rozehrává příběh muže, jehož dovolenou s manželkou v toskánském letovisku naruší přítomnost jiné ženy. Tři povídky jsou poctou velkému filmaři Antonionimu i jeho vlastním holdem tématům lásky, sexu a touhy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (69)

Ruut 

všechny recenze uživatele

Tak jako už hodněkrát spojení několika dobrých režiserů za účelem natočení povídkového filmu nepřineslo nic dobrého ani tentokrát. Mě nejvíc zaujala většinou odsuzovaná první povídka AAntonioniho. Aspon trochu dostála názvu filmu. Soderberghova mi přišla naprosto zbytečná a o ničem. A Kar-wai Wong odvedl slušný standart ve třetím příběhu. EROS považuju za strátu času. Mnohem víc doporučujuke shlédnutí samostatné filmy těchto režiserů. ()

bublajsa 

všechny recenze uživatele

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Jako z celku jsem z toho víceméně rozpačitá a první příběh mě trochu vyděsil. Ale řekla jsem si, že budu statečná a hned to neposunu na očekávanýho Roberta Downey Jr.(!) Takže: Antonioni * - naprosto úděsný pro mě byly metaforický, mnohosmyslný a rádoby poetický dialogy. Soderbergh **** - přiznávám, hlavně kvůli RDJ, ale celkově se mi příběh líbil a hlavně pobavil, i když konec je nepříjemně nedotaženej. Wong Kar-wai *** - příjemně (i nepříjemně) osobní dílko a atmosféra. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Sexy ženy vo filme, ako vieme z Hollywoodu, neznamená automaticky dobrý film. Bohužiaľ to prekvapivo neznamená automaticky ani dobrý Antonioniho film. Asi si chcel vyskúšať po rokoch točenia umeleckých filmov aj pseudoumenie a vznikla z toho gýčová póza. O Soderberghovi sa hovorilo, že vie natočiť príťažlivo aj montáž žalúzií a tie hrajú v jeho poviedke významnú atmosférickú noir úlohu. Udržiava si nadhľad a vtip, ale vrcholom je paradoxne najzrozumiteľnejší Wong Kar Wai. Totiž jeho príbeh je najfilmovejší a vyvoláva aj nejaké emócie. Suma sumárum sa jedná o takú raritku, ktorá sa hodí na nejaký menší spriaznený festival filmu zameraný na ľudské telo alebo tak, viac ako plnohodnotný kus do širšej distribúcie. ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Z trojice slavných režisérů vychází nejlépe Antonioni - první povídka sice po obsahově stránce dost zvláštní, ale po formální stránce výtečná. To byl asi úmysl velkého pana režiséra. Pěkné záběry, hudba, občas pozoruhodné myšlenky vložené postavám na slovo skoupým. Zaujala mě věta - "Na konci léta na mě dolehla tradiční melancholie". Když jsem tu větu zaslechl, podivoval jsem se nad ní, ale nyní, 31.srpna musím uznat, že je nesmírně trefná a pravdivá. Druhá povídka byla otřesná, uvědomil jsem si, že od Soderbergha se mi vlastně líbili jen Dannyho parťáci. Třetí povídka zpočátku poutavá, posléze nudná, Wong Kar Wai u mě nakonec vede s reklamou na Dior - Midnight poison. Sečteno a podtrženo - Antonioni - 60%, Soderbergh - 10% a Wong Kar Wai - 40%. ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Visione del solenzio / Angolo vuoto / Pagina senza parole / Una lettera scritta sopra un viso / Di pietra e vapore / Amore / Inutile finestra... Dvě podoby erotické lásky plus překvapivě cynická tečka: Krátký příběh o tom, že v případě 'nebezpečného vývoje událostí' není nikdy na škodu vyměnit protivnou ženskou s malými kozami za sympatickou dívku s velkými. Šok z Antonioniovy hyper-trapné závěrečné třetiny (1. Wongovo prvotřídní dusno, 2. Soderberghův pastiš allenovské psychoanalytické legrace) bezděčně ilustruje, kudy a kam se vášeň může ubírat. Dělat si z mistra legraci ale není spravedlivé. Po mrtvici, s devíti křížky na krku vyplodil esenciálně skoro to stejné jako kdysi. Přesazení do nultých let; angličtiny; hnusné barvy; a s oplzlým, nechutným Christopherem Buchhozem místo Mastroianniho či Delona; vulgární bobrovité brunety pominu, nemohla jeho poetika přežít. O ztrátě soudnosti a samožerství svědčí spíš použití jinak skvělé, výše citované písně s titulem Michelangelo Antonioni Caetana Velosa. Ušetřím vás 'napětí', jmenuje se Linda. Tak čau. Čau. ()

Galerie (17)

Reklama

Reklama