Obyčejní hrdinové

"Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho." Drámo rodiny, které osud svižně zasazuje četné direkty do podpásových partií, má své nepopiratelné kvality, ale na mě bylo těch problémů až příliš. Mám totiž svých starostí dost a tak nějak mi připadá, že sledování nepřetržitého toku dramatických situací může uspokojit pouze zdatnějšího duševního masochistu. Já se mám zkrátka rád, takže jsem viděl moc smutku a málo zábavy na to, abych neškudlil hvězdami. (16.03.2016)

Veľmi dlho trvalo, kým si film našiel ku mne cestu, ale neľutoval som. Kvalitne rozohraná rodinná dráma v mnohom pripomína Mendesovu Americkú krásu či Ľadovú búrku režiséra A. Lee. Rozuzlenie tragédie prichádza až v samom závere a aj to je jeden z dôvod prečo divák v napätí očakáva jej vysvetlenie. Kariéru mladého E. Hirscha postupne spoznávam opačným smerom. Je tu o poznanie mladší a už vtedy na seba právom upútal pozornosť a zaslúžene si vydobil svoju súčasnú pozíciu v hollywoode. 80%. (17.08.2014)

Souznění, spylnutí, pochopení. Pouze tato tři slova bych použil k zachycení mých pocitů z celého filmu. Weaver a Hirsch, na nichž si film zakládá, jsou bezchybní (a obzvláště Hirsch po Sexbombe od vedle jen upevnil svůj statu nadějného mladého herce), ale to, co předvedl (tolik odlišné od ztřeštěné role v Blbý a blbější) Jeff Daniels, to je až k neuvěření. A Michelle Williams nám od Dawsonova světa po všech stránkách (zdůrazňuji, že po všech, ať už si to přeberete z kterékoliv strany) pěkně vyzrála. (30.08.2011)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)

Dramat, jejichž středobodem je ztráta blízké osoby a pozvolné vyrovnávání se s touto skutečností je nejspíš tolik jako hub po dešti, tento film vyzvedávají nad průměr sympatičtí, výborní herci, uvěřitelné postavy, vedoucí zajímavé dialogy o smyslu života a také občasné vtipné situace, které mě upřímně rozesmály. Přesto bych se zdráhala označit to jako komedii, celkové vyznění snímku je vlastně dost smutné, o sebevraždě se tu naprosto otevřeně mluví jako o přijatelném východisku z neuspokojivého života a film postupně poodkrývá i další kontroverzní témata. To je ostatně jedna z mála vad na kráse, tohoto sympatického nezávislého snímečku, na relativně malém prostoru je tu nastíněno až příliš velké množství problémů. A taky mě mrzí, že více nevyužili nesporného talentu Michelle Williams, která je tu spíše do počtu. (25.05.2013)