Obyčejní hrdinové

. „Když někdo něco strašně nenávidí a nezáleží jak je v tom dobrý, nemůže očekávat, že ho někdo pochopí“. Sebevražda staršího syna (zidealizovaný oblíbenec hlavy rodiny) . „ byl mým synem, jediným členem téhle rodiny, který za něco stál“. Odcizení dcery, někdo šikanuje mladšího syna, kvůli dávné nevěře zničené vztahy se sousedy. K tomu kruté pravdy, které jsou zde pronášeny v těch nejvšednějších situacích a o to víc bolí. Vynikající herecké výkony, ale především naprosto úžasná Sigourney v roli ženy, která se pokouší slepit něco, co sotva drží pohromadě. V jedné ruce zapálená cigareta a v druhé joint i tak může vypadat její chvilkový pokus o útěk z reality „ Zažili jsme tragedii, ale dostaneme se z toho“. (12.12.2005)

Rodinná tragédie, skrývané skřípání zuby, hořké mlčení, nešťastná neschopnost, krátkodobé útěky i útěchy od zodpovědnosti, však toliko v mantinelech normální šedosti světa, obarvené maximálně alkoholovým či jointovým opojením, a to ještě velmi omezeným, sympatickým především tím, že užívaným i silnou maminou (výborná Sigourney, symbol hereckého mateřství nejen u rasy lidské), jediným fungujícím pojivem a vírou v udržení ohně rodinného krbu. A krutá pravda, že láska může být nádhernou jiskrou k zažehnutí rodinného ohniště, však udržování jeho vyžaduje !většinou! již jen krutých kompromisů a pevných nervů. ... Komedii jsem v tomto reálném pohledu na možné vyčpění svatebních zaslepených slibů nějak nepoznal, ale bezchybné civilní pojetí (film ničím ohromující, ale vše sedělo a pasovalo přesně do očí, do uší, potažmo pd kůži) a výkony zúčastněných (vévodila, samozřejmě, výtečná mamina) mi to dokonale vynahradily. (21.12.2005)

Vzťahová konverzovačka, ktorá z priemeru vystupuje k vrcholku len mierne, aj to len vďaka Sigourney a Jeffovi a poslednej skvelej polhodinke. Pokus o odľahčenie nevyšiel, prvky komédie sa úplne strácajú, jednoducho 'American Beauty' bude tažko niekedy prekonaná. To mohli radšej ostať pri poriadnom zdramatizovaní, podobnému v závere, ktoré by filmu slušalo oveľa viac. 70%. (29.09.2007)

,,Nikdy nepochopíš k čemu jsem ti dobrá, dokuď neumřu"..... Obyčejný příběh obyčejných lidí, které poznamenala tragická událost a každý se sní snažit vyrovnat po svém. Řemeslně zvládnutý pohled do nitra lidí, kde z každého jejich jednání je cítit bolest, kterou prožívají. Během filmu můžete přemýšlet - ,,stalo se něco?" Samozřejmě, ještě žiješ". ,,Zasloužím si to?" A zjistit, že k tomu, aby jste doma něco změnili, není třeba plastické operace žádného člena rodiny. V jednoduchosti je krása. Mě to přilepilo do ,,sesle" svojí lidskostí. A velký podíl na tom mají herecké výkony. Všech! A přemýšlím, jak bych se dokázal vyrovnat s takovou situací já. Ne každej totiž může bejt hrdina. (26.06.2007)

Nevím sice, co je Dan Harris zač, ale pro mě jasně oplývá talentem. Ačkoliv je tento snímek jedním z těch, jejichž příběhem je často omílané téma ze života (ne)typické americké rodiny, jejich tajemství, vztahy a ostatní, tak tento rozhodně patří mezi nadprůměr. Dějová linie vás sice nepřekvapí nebo nešokuje, ale díky brilantním hereckým výkonům povyšuje jinak vcelku obyčejné téma na zajímavý a poměrně silný filmový zážitek. Všem hercům, Weaver, Daniels, Hirsch a Donowho, skvěle pasovaly postavy, jež ztvárnili. Jen jsem měla pocit, že možná právě proto, že se jedná o režisérovu prvotinu, jakoby teprve oťukával téma a styl, který si zvolil a opatrně vše zkoušel. Jakoby si ještě nebyl úplně jist, že to, co točí, tak má vyznít. A proto se do daného tématu nepustil tak hluboko, jak by v tomto případě rozhodně mohl. A možná taky právě díky tomuto se mi film tolik zalíbil. Je nejistý a právě proto tak zajímavý a silný, stejně jako jeho "Obyčejní hrdinové." (11.12.2010)