Den po dni

Cernobyl byl proste lepsi, tady by se to dalo v pohode uhrat na polovicni pocet dilu. Ale zadani je zadani a tak mistri vaty zde meli spoustu prace. A musim rict, ze se jim to povedlo. I tak je serial poutavy. Netvrdim, ze kazdou minutou, ale stale mate na co koukat. Koho alespon trosku zajimaji pribehy podle skutecnosti, nemeli byste tenhle serial minout. (19.11.2023)

Netflix nám predstavuje jadrovú katastrofu vo Fukušime a síce Černobyľ prekonaný nebol, je to celkom obstojné dielo. Najväčší problém som videl v dĺžke, kde skrátiť na 5 častí by bohato stačilo. Dosť často sledujeme v podstate to isté a niekedy ma tie dlhé zábery na to ako niekto pozerá na papier a premýšľa už otravovali. Naopak veľká pochvala za atmosféru, kde scény keď hrdinovia idu otvárať ventily pri ochranný obal nemajú chybu. Páčilo sa mi aj to, ako sa všetko stále kazilo a popravde do poslednej časti som si nevedel predstaviť ako to zachránia. Za mňa uspokojenie však neprišlo. Zrazu fungovalo dopúšťanie vody a (šťastie? ). Chvalabohu zato, pretože tie následky mohli byť nezmerné. Koho to zaujíma rozhodne seriál doporučujem. (22.06.2023)

Kdesi v Japonsku se produkční a scenáristický tým díval na Černobyl od HBO a říkal si, jak by bylo skvělé něco takového natočit i o Japonsku. Tedy jadernou havárii se snahou o co nejpřesnější rekonstrukci tragédie. A ideálně v ní zmínit i ten Černobyl. Hirošima padla, protože to je přece jen stále moc citlivé téma. Ale jednomu ze členů produkčního týmu přišla do ruky kniha popisující dění o tragédii v jaderné elektrárně Fukušima, den po dni. A tak si všichni řekli, že téma mají a můžou jít točit. Peníze jim na to dal Netflix a vznikla tak série, která skutečně Černobyl připomíná. Drží se maximálně faktů, ale v podstatě ve všem je oproti Černobylu o úroveň horší. To je právě pilotní série Den po dni. Proč říkám pilotní? Protože očekávám, že se brzy dočkáme oznámení, kde produkční tým a Netflix oznámí, že si vybrali pro druhou sérii nějakou jinou katastrofu. 75% (26.06.2023)

jaderná havárie ve Fukušimě způsobená zemětřesením a vlnou tsunami v roce 2011 je událost, kterou nejspíše netřeba představovat. Pro ty co absolutně netuší se jednalo o havárii, která by mohla dopadnout mnohem hůře a teoreticky by mohla z mapy smazat skoro polovinu Japonska, kdyby tým, který ve Fukušimě pracoval pod vedením jejího ředitele nezachraňoval co se dalo do posledních dnů, kdy to bylo možné.  Celá událost byla nevyvratitelná, jelikož zemětřesení a tsunami jsou faktory, které nelze ovlivnit, ale přesto všechno se jednalo o chybu mnoha lidských faktorů. Během havárie i po ní byla zanedbáváno informování veřejnosti, čemuž se nelze nijak divit, když vedení společnosti Tepco nebylo schopné pořádně sjednotit kroky se samotnou elektrárnou.  A o tom tenhle seriál je. Den po dni je počin, který nám ukazuje 8 dní práce v elektrárně, kdy zaměstatnanci pracovali už v zamořeném prostředí po výbuchu vodíku a dělali co se dalo, aby se reaktory nějak dostaly pod kontrolu.  Během těchto událostí zemřeli 2 lidé, všichni ostatní přežili. (bavíme se o samotné havárii, ne o následcích z ozáření.) Seriál je sice jakousi odpovědí Netflixu na Černobyl od HBO, nicméně jedná se o asijskou produkci a troufám si říct, že pokud Vás dostal Černobyl, tak tohle Vás rozloží ještě víc. Tady sice nejsou světoznámé herecké hvězdy typu Harris a Skasgard, ale přesto jsem řediteli držela vnitřně strašně palce.  Ostatně celé je to natočené dle knihy, ve které detailně popsal, co přesně se uvnitř dělo.  Dnes, v roce 2023 se stále ve Fukušimě pracuje - leží v ní tuny radioaktivního odpadu, se kterým nelze pracovat, protože se k němu nedostanou ani roboti. Co bude dál se stále neví. 12 let po katastrofě je hrozba pořád živá.  Moje hodnocení: 10/10 (06.06.2023)

Upřímně si nejsem jistej, jestli je v případě týhle minisérie co oslavovat, jelikož lepších projektů má Netflix spoustu. Námět je sice dost silnej, ale jeho zfilmování už zase tolik dechberoucí neni. Kromě místama lacinějších triků mě uplně nejvíc iritovalo ultra pomalý tempo vyprávění. Naprosto bezproblémů by mohlo být místo osmi epizod jenom pět. Dál mě nepotěšilo množství němejch zpomalenejch pasáží nebo téměř uplná absence hudby. Ekoagitka v závěru mi pak nesedla vůbec, nicméně jestli byl tohle opravdu vyřčenej názor bývalýho ředitele Fukušimi, tak dejme tomu (spíš si ale myslim, že to bylo tak trochu vycucaný z prstu). Pak jsem taky občas žasnul, jak nekompetentní a ulhanou vládu v Japonsku (aspoň tehdy) měli, jelikož jsem měl vždycky Japonce za hodně ctižádostivej a poctivej národ. Za pár silnějších scén, námět a laicky vysvětlovaný řešení danejch problémů třetí silnější hvězda. (18.06.2023)