32A
32 A
Režie:
Marian QuinnKamera:
P.J. DillonHrají:
Ailish McCarthy, Sophie Jo Wasson, Orla Long, Riona Smith, Shane McDaid, Aidan Quinn, Orla Brady, Jared Harris, Glynis CassonObsahy(1)
Třináctiletá Maeve se už necítí jako dítě, ale ještě není ženou. Zajímají ji podprsenky a každou chvíli si je zkouší nebo je pozoruje na druhých. Většinu tráví času se svým třemi kamarádkami, které jsou rovněž posedlé ženským světem. Nacházejí se v "mezičase" svého života, v období poznávání, v němž je vše nové a poprvé. Zdá se, že v irském Dublinu v roce 1979 řeší dívky stejné věci jako jejich vrstevnice kdekoliv jinde. Kamarádky Ruth, Claire a Orla mají už zkušenosti s kluky, Maeve na první milostný zážitek netrpělivě čeká. Když se zamiluje do školního idolu, na nějaký čas zapomene na všechny kolem. Aniž by to tušila, čeká ji velká životní lekce o přátelství. Bude po ní trochu moudřejší?
Částečně autobiografický film režisérky Marian Quinnové vypráví o dívčím dospívání s pochopením a humorem. Její citlivé vedení herců a smysl pro detail pomohly vytvořit malý filmový klenot, který okouzluje svojí atmosférou a pravdivostí. Hereckým objevem je zde Ailish McCarthyová v roli mladé Maeve. Kromě přesvědčivých hereckých výkonů zdobí tento komorní snímek skvělá kamera a hudba. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Dublin konce sedmdesátých let a do něj je vhozená mladá a naivní holčina, kolem které se odvíjí příběh tohoto filmu. Ženská část publika chování Maeve zřejmě pochopí snáž, než já, ale podívat se na toto lehké drama docela i dalo. Zároveň bylo silně znát, že režisérka filmu hodně čerpala z vlastních vzpomínek…a ty často bývají pro autenticitu filmu to nejcennější, co film může mít. ()
Dramata čtrnáctiletých dívenek nám připadají jako legrace, jenom jako taková přípravka na dospělost. Ale zrovna tenhle film zdařile ukazuje, že právě v tomto věku dokáže být život docela pes. --- Citlivý, nesentimentální scénář a pozoruhodné výkony náctiletých hereček (i herců). Taková věc se málokdy vidí. ()
Typický film na nedělni pozdní večer na ČT 2 - jednoduchý, obyčejný, bez většího příběhu, jen takové nahození ze života třináctileté Maeve, která chodí do katolické školy (Dublin, 1979) a pouští se do prvního milostného dobrodružství (ve vší slušnosti). A jako obvykle v tuhle dobu na téhle stanici mě tenhle příjemně podaný film bavil. Na konci zazní Shout od Donny Lewis, tak mě to evokovalo staré dobré Sundays, že jsem ji desku hned stáhnul. ()
Příjemný a civilní způsob, jak prodat téma proměny dívek na ženy (tedy alespoň tu proměnu vizuální). Dokáže pobavit, dojmout i donutit k zamyšlení napříč diváckým spektrem, což mu mohou tuzemští autoři jen slepě závidět. PS: Je fajn vědět, že ve čtrnácti jsem koukal do výstřihu angličtinářce nejen já, ale i moje spolužačky o) ()
Tak, když se člověk vydá na film, který v Česko - Slovensku pře vámi vidělo jenom pět lidí a víte, že to bude o třináctileté holce, která si poprvé vezme podprsenku, tak člověk hned znervózní, jestli to náhodou nebude nějaká uječená rádobykomedie pro fanynky Zaca Efrona. A ono NE! Naopak, takových filmů by se mělo dělat víc. Upřímně řečeno, už jsem se asi trochu překoukal těch intošských dramat a tuhle drobnou slabůstku, si určitě můžu dopřát. ()
Reklama