Hranice života

Po vizuální stránce jde o něco neskutečně podmanivého. Byla jsem omámena hned první scénou a omámena jsem zůstala i během závěrečných titulků. Náročný snímek, který vám bude chvílemi připadat jako naprostá šílenost, jenže ten film vás zkrátka pohltí a nepustí. Každý dialog jsem doslova hltala a chtěla odhalit pointu filmu, na závěrečnou pasáž na mostě se jen tak nezapomíná. Jak tady čtu, hodně lidí to srovnává s Lynchem, ale Hranice života je mnohem přístupnější film pro diváka než takový Mulholland Drive, který jsem dodnes vůbec nepochopila. Hranice života má alespoň nějaké rozuzlení a čím víc divák nad filmem přemýšlí, tím víc mu jednotlivé části do sebe zapadnou a začnou tvořit ucelený celek, i když na plné pochopení některých scén a jejich význam to bude chtít minimálně ještě jedno zhlédnutí, tu pátou hvězdu si tedy ještě nechávám. (25.08.2012)

Myslím, že podobné psychodelické filmy mohou být opravdu strhující jen tehdy, když jsou tím "pravým" a jediným způsobem, jakým se režisér vyjadřuje. To ale není Forsterův případ - Forster točí jindy relativně klasicky, jen tentokrát si nejspíš řekl, že natočí zamotaný film, protože tak se přece pozná dobrý režisér. Výsledek je velmi chtěně vykonstruovaný. A svou strukturu staví natolik na odiv, že jí není možné propadnout, ale naopak se na ní musím neustále soustředit a hledat významy a odpovědi dřív, než by bylo nezbytně nutné pro vychutnání děje (který je zcela upozaděn a slouží jen jako důvod motat divákům hlavy). Možná oceňuju některé formální kvality, ale ve výsledku jde o film, který mě nevpouští do sebe, jen chce být obdivován a rozebírán. A já mu na to... říkám ne. Zvlášť když ke konci se odhalí, že za vším tím "machrováním" opravdu vůbec nic není a skončí to na úrovni "všechno byl jen sen"... (21.06.2013)

Trochu jsem se obával, že to bude jeden z těch filmů, který si postupně buduje podmanivou, tísnivou, napínavou, mrazivou (doplňte si další přívlastky dle libosti) atmosféru, aby ji na konci ztratil jako mávnutím kouzelného proutku. A přesně toho jsem se dočkal. S tím rozdílem, že Stay divákovi nabídne také vymakanou formu (kamera, střih) a navíc atraktivní hereckou trojici. Pointu jsem nepobral (což by až zas taková tragédie nebyla), ale Hranice života ve mně ani nevyvolává potřebu dále vyvíjet úsilí na její pochopení, či vytvořit si vlastní/"správnou" interpretaci příběhu (o to jsem se snažil po celou dobu sledování a dost pochybuju, že mě něco v budoucnu osvítí, abych Stay dokázal pochopit; další projekce mě už neláká). Dal bych třeba i slabší 4*, ale jelikož je takových filmů natočena spousta, zůstanu u lepšího průměru. (30.10.2010)

Když koukáte na Lynche, tak ačkoli někdy nechápete, co chce tímhle a tamtím naznačit, tak aspoň víte, že tím chtěl něco říct a že to dělá sofistikovaně a elegantně. Tohle Foster postrádá. Snaží se, pravda, ale jeho vizuální hrátky jenom zastírají dějovou chudost. A proč se mi poprvé stalo, že McGregor vedle daleko méně zkušeného Goslinga vypadá jako béčkový herec? Asi mu došlo hned první natáčecí den, k čemu se upsal... PS: Nenechte se zmást tím, že vám někdo řekne, jak to bylo zmatené a umělecky podané. Neskáče se tady v čase a Foster vám nedělá do mozku díru. Spíš jako by vyprávěl sen. Ale všichni víme, že nejlepší sny jsou naše vlastní. (12.04.2006)

Až takhle zamotaný jsem to teda nečekal, ze začátku jsem se ještě jakž takž orientoval, ale čim víc ubíhal čas, tim víc jsem se v tom ztrácel a prakticky se mi už nesatlo abych se dostal zpátky do děje, nevim jestli jsem neco přehlíd, ale ani konec u mě nic nevyřešil a vlastně mi v tomhle filmu ještě teď nic nedává smysl. Tim koncem se to možná ještě víc zamotalo, protože mojí jedinou teorii kterou jsem měl to vyvráilo a odpověď na ten celej zamtenej příběh se ke mě bohužel taky nedostala, jestli teda vůbec nějaká je. Co se týče zpracování filmu po vizuální stránce tak tomu neni co vytknout. Film oplývá spoustu výbornejch záběrů, tady je vidět skvělá práce kameramana, některý předěly mezi scínami jsou vyřešeny opravdu originálně. U herců už to je hodnocení trošku složitější protože špatně rozhodně nehráli, ale sledovat herecký výkon jsem v tom zmatku moc nestíhal, spíš jsem se snažil pochytit co která scéna vyřeší v tom chuchvalci nezodpovězených otázek, bohužel se většinou stalo to, že se nic nevyřešilo a místo toho jsem se v tom ještě víc ztratil. Až na to, že jsem se vůbec nezorintoval v ději se mi to líbilo, doufám že až to uvidim podruhý, že to aspoň částečně pochopim (14.04.2006)