Starý dub

Hoci sa tu spomína v komentároch, že je to veľmi predvídateľné, avšak ja som bol ako na ihlách až po záverečné titulky. Nie je to síce tradičný Ken Loach a jeho typ sociálnej drámy, pri sledovaní ktorej si to vždy chcem hodiť a u ktorého platí, že "ked jebne plot, nech jebne aj celá chalupa" , ale aj tak som očakával na záver len to najhoršie. Nakoniec som bol dojatý. The Old Oak je veľmi ľudský a veľmi smutný film. (16.11.2023)

V anglické vesnici ubytují syrské uprchlíky. Jedna z nich se spřátelí s majitelem místní hospody, na uvítanou jí jeden borec rozmlátil foťák a když si v zadní místnosti hospody při prohlížení černobílých fotek z hornické minulosti všimne fotky pořízené během stávek s podtitulem "who eats together, stands together", tak jí napadne, že by tu místnost mohli společnými silami zrenovovat a dělat tam zadarmo společné večeře. Velkej respekt za to, že Ken Loach ve svých 87 letech pořád točí. Další jeho trademark civilní sociální drama, tentokrát trochu melodramatičtější, než je u něj zvykem. Hezkej příběh hledající naději v beznadějné situaci. (30.01.2024)

Tento film je po dlouhé době důkazem toho, že v jednoduchosti je krása. Když porovnám s ostatními filmy z festivalu, tak The Old Oak přináší asi ten nejlidštější příběh. Žádné přehnané zápletky, žádné WTF zvraty, žádné emoční ždímání ani žádné mindfucky, které jsou dneska oblíbeným nástrojem tam, kde je nedostatečně kvalitní obsah. Tohle je příběh o obyčejných lidech, o střetu kultur, o těžkostech začlenění se, o přijímání neznámého… The Old Oak je obyčejný, minimalistický a zároveň velkolepý ve vzbuzených emocích. Je dojemný ale dokonale vybalancovaný, netlačí na pilu… [Festival de Cannes 2023] (30.05.2023)

Méně dramatická a více předvídatelná “sociálka” než Loachův předešlý film Sorry We Missed You, ale pořád lidsky a emocionálně angažující. Střet britské vesnické kultury se syrskými uprchlíky. Loach chápe i konzervativnost starousedlíků, kteří si coby dělnická třída prošli svým. A empaticky snímá kulturu a vnitřní bol přistěhovalců, kteří nejsou v ničem horší nebo méněcenný než “domácí”. Nejsilnější životní příběh má ale za sebou stmelovač obou kultur, provozovatel místního baru, kterému nechybí ani lokální výbušnost, ani pochopení či ochota pomáhat. Vizuálně tradičně jednoduché, ale lidsky úpřimné Loachovo režijní vedení, ze 100% zaměřené na postavy. [Cannes FF] (28.05.2023)

Točiť sociálne drámy chce veľkú odvahu, pretože sa dotýkajú pálčivých spoločenských tém, ktoré vždy dokonale polarizujú. 87-ročný Ken Loach tú odvahu stále má a odo mňa má za ňu obrovský obdiv. Hoci je jeho najnovší film príbehovo predvídateľný, rozcítil ma až príliš rýchlo. Pretože to nie je filmový príbeh, je to realita našej spoločnosti. A verte mi, že sa zapotíte, kým sa pod tými vrstvami ťažoby prederiete k akej-takej nádeji, ku ktorej to tento dvojnásobný držiteľ Zlatej palmy, koniec koncov smeruje. | Videné na Be2Can 2023. (18.10.2023)