Bokovka

Paul Giamatti mi není příliš sympatický a Thomas Haden Church už vůbec. Přesto jsem tímto snímkem, v němž oni dva svými rozdílnými charaktery tvoří základ, byla potěšena. Hezky vystavěný příběh, úsměvné scény, naučné a jistě hodnotné rozmluvy o víně a pohledné ženské protějšky. Virginia Madsen velmi hezká a přirozená a zajímavá Sandra Oh, kterou budu mít stejně pořád zapamatovanou jako komickou a dobrotivou učitelku z Deníku princezny. (15.03.2011)

Horce vtipne, plne nezapomenutelnych momentu, mezi nimiz kraluje bourani auta a golf. Cely film jsem mela nutkani otevrit si taky jednu lahvinku, ale co bych k ni asi tak rekla? Jako T. H. Church..."Chutna mi." Stejne jako on a rane vino asi musim jeste dozrat, protoze tyhle mezilidske vztahy a krize stredniho veku me bohuzel tolik nezaujaly. (16.10.2008)

Jako opěrný bod pro marketingové hrátky je Oscarové ocenění ideální, ale jako poslední meta na měřítku kvality samotných filmů rozhodně ne. Bokovka měla na to, aby strčila do kapsy precizně odvedené, ale až příliš rozmáchlé projekty, jakými byli Letec a vítězná Million Dollar Baby . Měla na to, aby nakonec ono všeobecně uznávané měřítko kvality padlo do rukou právě jí. Ale na to byla až moc malá, v jádru příliš obyčejná a na první pohled šla, příznačně svému názvu, příliš bokem. Scénáristické duo Alexander Payne a Jim Taylor se vydalo tou nejstereotypněji vyšlápnutou cestou námětu loučení se se svobodou. Tah, který není vůbec nenormální v době, kdy už nic jiného nejde dělat, než překopávat staré a dávat tomu punc nového a originálního, je od Paynea s Taylorem lehce riskatní, ale vyplatil mnohonásobně. Alespoň za něj si ti dva odnesli Oscara. Snad to byla chuť scénáristů nacpat do filmu něco nového, neokoukaného a hlavně netypického, a nebo cíleně mířený symbol, ve kterém se dokáže odrazit tragikomický osud hrdinů snímku. Víno, pro Američana asi tak přirozené pití jako pro Francouze kentucká whiskey. A přece ve filmu působí naprosto přirozeně, jako by to bylo pro každého Američana každodenní záležitostí, degustace vína. Voní příjemně, na ochutnání trošku kyselé, pak přijde ostrá chuť alkoholu a když se to nakonec přežene, tak z toho může bolet hlava. In vino veritas A Bokovka je jako to víno. Dlouhé hledání lásky, a přece to není romantika, spousta humorných situací, a přece to není komedie. Z každého žánru si Bokovka uctivě půjčuje krom dobrých nápadů, taky notnou dávku nadhledu, ze které je vidět právě tak akorát na šťastně se tvářící konec jak pro koho, to je nutno dodat. „Payne režisér“ je navíc úplně někdo jiný než „Payne scénárista“. Obezřetně se vyhýbá všem neduhům žánrů, ze kterých si tak uctivě půjčil, a nezahlcuje diváka konverzační nudou, ani se nevyžívá v přecházení z jednoho gagu do druhého a nedejbůh, aby snad hrál na romantickou strunu. Všeho s mírou, toho se Payne drží pevně, ale ne křečovitě. Navíc před takovými hereckými výkony, jaké zde předvádí ústřední čtveřice, by měli uctivě pokleknout všechny fundované hollywoodské hvězdy. A aby Thomas Haden Church prohrál v oscarovém klání se standardně hrajícím Morganem Freemanem? To si vážně nezasloužil. Nevítězství (schválně nechci použít slovo „prohra“) Bokovky sice nebude tím nejčernějším zločinem akademiků, ale rozhodně mi chvíli bude trvat, než to akceptuju. (21.06.2005)

Moc, moc príjemný filmík, ktorý sa nehrá na žiadne umenie a pri všetkej kultivovanosti sa neštíti ani vulgárneho a suchého humoru. Dvojicu predstaviteľov spoznáte natoľko osobne, že sú vašimi kamarátmi. A prežijete s nimi toľko komických i smutných real-life chvíľok, že budete odchádzať z kina uspokojenejší než po akomkoľvek filme široko ďaleko. Príjemne ma prekvapila miera humoru, ktorý ma vo finálnom štádiu (peňaženka) dostala rehotom až do kolien. Mrzí ma, že Akadémia ignorovala geniálny herecký výkon Paula Giamattiho. Podobne silné 4* ako v prípade Mexickej jazdy. (11.02.2005)

Soundtrack, který pro Bokovku složil jeden z mých nejoblíbenějších současných skladatelů Rolfe Kent, už řadu let bez přehánění miluju, znám ho nazpaměť a nemůžu se ho naposlouchat. Ta náramná jazzem vonící hudba je hravá, melancholická, citlivá, vtipná... Zkrátka vystřídá snad všechny existující nálady a vždycky mi přijde vhod. No a po dnešku je jasné, že co do nálady je na tom film úplně stejně. Příjemně pravdivá podívaná, rozhodně ne moralizující, rozhodně ne třeskutě vtipná a navzdory dvouhodinové stopáži ani příliš dlouhá. Prosluněný film, ve kterém sice párkrát sprchne, ale co se dá dělat - když prší, měl by člověk čekat na to, kdy zase začne svítit, že. Parádně zahráno, natočeno a pochopitelně také ohudebněno. Nicméně nemůžu si pomoct, Dobrý ročník se mi líbil více. (19.10.2013)