Fantom opery

V první řadě tu jde o hudbu. O úžasnou hudbu nejen z hlubin opery, ale z hlubin duše. Vizuální stránka už ovšem lehce pokulhává. Scény na mě působí hrozně přeplácaně, uměle, prostě nevěrohodně. Když se pozastavím nad obsazením, tak nutno dodat, že Emmy Rossum je jako Christine Daae opravdu přesvědčivá. Gerard Butler jako charismatický a démonický fantom je sice mrazivě dobře zahraný, nicméně se to tluče s mojí představou o fantomovi, který Christine mámil hlavně svým hlasem - tady ať Butlerovi udělají s obličejem cokoliv, pořád je sexy . Film tedy za shlédnutí stojí, protože především tu jde o hudbu! (28.03.2013)

Přenést muzikál na filmové plátno je úkol obtížný a skýtá mnohá úskalí. Jevištní pojetí muzikálu je radikálně jiné než filmové a klade se v něm důraz na jiné aspekty. Tím hlavním a pro obě pojetí naštěstí společným je hudba, která je stejně jako v případě jiných kusů Andrewa Lloyda Webbera strhující. To je také klíčový důvod, proč se Schumacherovi film ve výsledku celkem podařil, i když výprava působí dost přeplácaným dojmem, záběry koketují často s kýčovitostí a obsahově je to někdy trochu nijaké, až statické. Pokud vás unese geniální hudba, nic z toho nevadí, horší to bude, pokud muzikálovým melodiím zrovna neholdujete – to se potom nedostatky filmu projeví v plné síle. Dlužno ještě podotknout, že obsazení se tvůrcům docela povedlo trefit (výborná Emmy Rossum, kouzelná Minnie Driver), jen u Gerarda Butlera se nemohu zbavit pocitu, že původně uvažovaný Antonio Banderas by byl jako Fantom lepší. (04.11.2005)

Úvodní intro je perfektní, první náávštěva Fantoma v kopkách za doprovodu hlasu Sarah brightman je majestátná, černobílé předěly do budoucnosti jsou nápaditě řešené a smutné .. ale to je dohromady tak 15 minut, pak zbývá ještě dalších 120 nudné sterilní omáčky! Schumacher zazdil další zajímavý film. P.S Fantom je směšný a pád lustru odfláklý. (11.09.2010)

Režie je snaživá, hlavně akční scény jsou nabité vizálními nápady, výprava je opulentní a přepísknutá (ale to k opeře patří) a herci pohlední. Jenomže ani s touhle výbavou se nepodařilo sentimentálně brakovitý příběh Fantoma opery vytáhnout k ději, nad kterým by se divák mohl zamyslet. Stále zůstává tou přeplácanou břečkou s nesmyslnými zvraty.____ Moc tomu nepomáhá ani Gerard Butler, kterému tu sice sluší s maskou i bez (má pak takový trochu drsnější vzhled - no a co?), ale hrát se mu daří jenom bitky s vikomtem a scény naštvanosti - ale předvést hluboké vnitřní utrpení a zklamání z celoživotní izolace se mu nepodařilo ani za mák. V těchle scénách měl raději nosit masku přes celý obličej, pak by bylo jeho podání uvěřitelnější. ____ Postava Fantoma je vůbec problematická, zákonitě by s ním měl divák soucítit (jako například se Sloním mužem), ale to nejde, protože on je opravdu zrůda i duševní. Ještě kdyby tu tak fungovalo nějaké trochu zvrácené sexuální napětí mezi mladou naivní kráskou a drsným zohyzděným monstrem - ale na tomhle poli je absolutně ticho po pěšině. ____ Někdy občas zdlouhavé, ale dá se. Škoda že nemohli provést ve scénáři razantní změny. /22. 7. 13./ (22.07.2013)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)