Miluj mě, prosím

Absolutně mě pojetí tohoto filmu neoslovilo. Velmi jsem se nudil. Nechápu, co na tomto filmu bylo tak úžasného. že se vypracoval až do červených čísel. Pro mě jeden z nejhorších a nejméně záživných filmů s milostnou tématikou. Herci asi sami nevěděli, o co ve filmu jde, nebo alespoň mně tak připadali při ztvárnění svých postav. 40% (01.02.2009)

Láska je sladká, láska je hořká. Miluj mě, prosím je dobrý film, Miluj mě, prosím je špatný film. Když šel před několika lety do kin a následně byl vydán na DVD, z dnes již ne zcela patrného důvodu jsem jej cíleně ignoroval. Před uvedením na ČT jsem jenom pro jistotu mrknul na zdejší hodnocení a s poměrně velkým překvapením zkonstatoval, že zhlédnutí je žádoucí. S úvodními titulky vyšlo najevo několik dalších zajímavých skutečností – remake na DVD nedávno vydaného francouzského Bytu, režie: Paul McGuigan. Právě po přečtení jména režiséra a zhlédnutí prvních minut jsem, jakožto člověk znalý gangsterky Nabít a zabít od stejného člověka, začal tušit, čím si Wicker Park vysloužil tak vysoké hodnocení: Vizuální atraktivita. Forma jde ruku v ruce se zamotaným příběhem – kombinatorické možnosti milostného pětiúhelníku jsou nebývalé. Zásluhou neustálých flashbacků a poodkrývání skrytých rovin již jednou viděné události film pěkně nabobtnává a jeví se mnohovrstevnatějším, než ve skutečnosti je. Závěrečné vystavení všech karet, totiž karet, jež by vám v partičce pokeru těžko zajistily vítězství, mě proto nemalou měrou zklamalo. Scénář přitom celou dobu paradoxně spoléhá právě na komplikovanost příběhu. (Anebo byl komplikovaný jenom způsob vyprávění?) Velkou slabinou Wicker Parku jsou slabí herci – v emotivně vypjatých scénách se utápějící Josh Hartnett, nanejvýš sexy ksichtíky rozdávající Diane Kruger, naprosto nepřesvědčivý Matthew Lillard a cosik málo uhrávající Rose Byrne. Na ten film se dobře dívá, tváří se totiž, že něco skrývá. Nenechte se ošálit, chce vás jenom napálit. 70% Zajímavé komentáře: Renton, Silas, Nick Tow (16.02.2008)

Ano, skvělý film. Vlastně je skvělá až poslední třetina, která je naprosto strhující a neuvěřitelně chytlavá. První dvě třetiny jsou velmi pomalé a hlavně ze začátku mě téměř nutily, abych sledování přerušil a už se k němu nikdy nevrátil. Šlo hlavně o podrobné popsání a rozepsání vztahu hlavní dvojce. Tím se dostávám k naprostému paradoxu celého filmu a to je fakt, že pokud by divák (nebo jenom já?) nepřekousl nudnější dvě třetiny filmu, nezažil by pak tak úžasné finále. To totiž stojí na tom, jak moc poznáme citové vztahy hlavních postav, popsané právě na začátku. Mysteriózní tento film není ani trochu, spíše romantické-polodrama. Prolínání dějů nejprve napáchá pěknou paseku v divákovi mysli, ale na konci je vše krásně celistvé a řádně vysvětlené. 80% 10.04. 2010 (10.04.2010)

Nečekal jsem to, ale Wicker Park se mi dost líbil. Není dokonalý, někdy je v něm až moc náhod a hlavní hrdina Matthew je na můj vkus přespříliš ubrečený. Na druhou stranu jsem Harnettovi jeho lásku k Dianě docela věřil (škoda, že ona zde neměla až tolik co hrát). Hlavní herecké eso snímku je ale pro mě osobně celkem nenápadná Rose Byrne, kterou, jak teď zjišťuju, znám už z více filmů, ale až tady jsem si jí výrazněji všiml (ona hrála ve Star Wars? :-) ). Její postava je sice ve své podstatě záporná, ale divák (nebo alespoň já) s ní, přes všechno to co udělala, soucítí a každá její slza vyznívá reálně. Příběh není špatně vystavěn, je zde prolínání časových rovin, vysvětlení podstaty toho, co se stalo a také změna žánrů (ze začátku mi to přišlo skoro jako romantická komedie, která postupně nabírala prvky dramatu; každopádně označení tohoto filmu jako thrilleru je dost vedle, imdb to má líp). Všechno to spěje k docela očekávanému závěru, který však ještě podpořený skladbou The Scientist od Coldplay patří k těm nejsilnějším v žánru "romantický", co jsem za posledních pár let viděl. Na plný počet to asi přecejenom není (možná, že bych při druhém zhlédnutí změnil názor, nevím), každopádně silné 4* to budou určitě. (09.08.2011)

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)